Zapomenutý první úspěšný vzduchoplavec

Vzducholoď Bartholomea Lourenço.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bartholomeu Lourenço de Gusmao, prvý vzduchoplavec

„Natura non facit saltus“ — „Příroda nečiní skoků“; věta ta má většinou platnost též v oboru vynálezů a objevů.

Ani opanování říše vzduchu, o němž staří básníci pouze bájili, o kterém věkové pouze snili, se nestalo rázem; byloť třeba dlouhé řady pokusů i obětí. Mnohdy ani vynálezce pozdější neznal a neměl tušení o svých předchůdcích, nebyl si vědom, jakými díky jim je povinen...

Tak v době, kdy bratří Montgolfier-ové v Annonay vypustili svůj prvý ballon, nevěděl již nikdo ve Francii o projektech a pokusech, jež podnikl Bartholomeu Lourenço, krajan známého nám Santos-Dumont-a.

Bartholomeu Lourenço se narodil r. 1685 v pevnosti Santos v brazilské provincii Sao Paulo, jež byla teprv r. 1830 povýšena na město. Otec jeho Francisco Lourenço byl tam vojenským ranhojičem. Bartholomeu chodil nejprv v Santos do jezuitské koleje a vstoupil u věku as 15 let do noviciatu v Bahii; setrval však v klášteře sotva jeden rok, byv již r. 1701 propuštěn, ježto se více než přípravou na příští kněžskou činnost zabýval záhadou letu. Již tehdy pomýšlel sestrojit letadlo dle vzoru ptačího a stanovil tři podmínky letu: Nosnost vzduchu, křídla a sílu životnou, jenž uvádí křídla v pohyb; spolu však kladl důraz na váhu letadla co nejmenší.

Ježto se některé pokusy, jež Lourenço učinil ještě v Brazílii, zdařily, odebral se mladý nadšený vynálezce as kol r. 1706 do Portugalska, kdež doufal snáze zjednati průchod svým myšlenkám. A vskutku se mu poštěstilo upoutat na se pozornost španělské protestantské královny Isabelly, choti Don Karlosa VI. a matky Marie Terezie.

Isabella jej doporučila Donu Juanovi V. králi portugalskému (1706—1750), horlivému podporovateli věd a umění. I Baitholomeu zaslal r. 1709 králi dopis, v němž praví, že vynalezl letadlo, jímž lze cestovati vzduchem mnohem rychleji než kterýmikoliv jinými prostředky po moři neb po zemi, takže možno dokonce urazit denně několik set mil.

Líčí pak výhody, jaké bude mít jeho vynález pro Portugalce, objevitele světů, ve válce i za klidných poměrů, a na konec žádá, aby mu král udělil výsadu, aby se nikdo bez povolení jeho neb jeho dědiců neopovážil nápodobit jeho letadlo a to pod trestem ztráty veškerého jmění. Král nejenže vyhověl této prosbě, nýbrž stanovil vlastnoručním listem ze 17. dubna 1709 pro padělatele trest smrti, a Bartholomea samého jmenoval prvým učitelem mathematiky a fysiky na universitě v Coïmbře s ročním platem 600 milreisů.

Bartholomeu mohl býti spokojen; aniž-by byl ještě přikročil k rozhodným pokusům, dostalo se mu dalekosáhlé privileje, a byl spolu zbaven všelikých hmotných starostí. I jal se horlivě konati přípravy na prvý pokus ve větším měřítku. Sepsal i pamětní spisek spolu s vyobrazením letadla, jež zamýšlel na den 24. června 1709.

Vzducholoď Bartholomea Lourenço.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Všimněm si nyní Lourençových vynálezů; jsou to tři — „passarola“ (velepták), „globo“ (koule) a plachetní ballon. Nej důležitější součástí „veleptáka“ byla plachta (A na obrázku) jíž, jakmile se o ní zachytil vítr, měla býti vlastní dřevěná železným plechem pobitá lodice (CC) nejen zdvižena, nýbrž i puzena vpřed, pročež měla být rozpínána kladkami dle směru větru. Tím však snadno mohla pozbyti vzducholoď rovnováhy; proto byla ještě po stranách opatřena nehybnými křídly (D). Za bezvětří mělo se použiti v náhradu zvláštních měchů a trubic ukrytých v lodici. Na pravo neb na levo měla býti vzducholoď řízena kormidlem (B).

Až potud je popis Bartholomeův jasný, ale teď nastává temnota. Dle něho měly magnety vězící ve dvou dutých kovových koulích (EE) přitahovat oplechovanou lodici a drátěná síť (F) opatřená velikým množstvím jantarových kuliček přitahovat rohože upevněné na dně lodice! Ježto se nelze domnívat, že důvtipný portugalský fysik a mathematik, jakým byl Bartholomeu, byl as schopen věřiti v takovouto prášilovštinu, lze se bud na základě výroku jednoho jeho přítele domýšlet, že Bartholomeu uznával ještě, jako mnozí jeho vrstevníci, jakousi přitažlivou (magnetickou) sílu vzduchu, jíž vykládán úkaz, že ve vzduchu se udržují těžší tělesa, jako kroupy, sníh a voda, nebo (což nám zdá se pravděpodobnějším) Bartholomeu, chtěje vlastní tajemství svého letadla uchovati pro sebe a své potomstvo, úmyslně uvedl obecenstvo na scestí.

Dle různých známek lze soudit, že kovové koule a snad i plechem pobitý trup lodice obsahovaly plyny neb hořlaviny, jimiž se vzducholod měla zdvihat; účelem drátěné napjaté sítě bylo pak prostě, aby plachta nejsouc v činnosti nepadla na lodici samu.

Je-li tento výklad správný, pak nebyla passarola než prvým aëroplanem; veliká plachta působila podobně jako plocha papírového draka, neb lépe řečeno, jako veliký padák; passarola se mohla spustiti s výše a letět dolů více neb méně kosmým směrem. Idea, namířiti plachtu dle směru větru, byla velice dobrá, ale kovové koule naplněné horkým vzduchem neb jakýmsi plynem byly příliš malé. Rovněž tak „zvláštní měchy“ a trubice umístěné v nitru lodice, jimiž nepochybně Bartholomen chtěl vzducholoď hnáti zpětným tlakem (jejž doporučoval již r. 1670 Vlach Francesco de Lana), měly příliš nepatrný účin, a tak se as pokus ohlášený Bartholomeem na 24. června 1709 nezdařil.

Že však Bartholomeu s tímto aëroplanem konal pokusy, je zjištěno. Na jižní straně Lissabonu se nad řekou Tajo rozestírá planina dlouhá asi 1750 m a široká 1100 m, zvaná dříve Terreiro do Passo (nyní Piaça do Commercio), jíž směrem severním zužují v údolíčko dva pahorky, jeden s tvrzí Sao Jorge, druhý Sao Roque. S těchto podnikal Bartholomeu slety dle svědectví prof. theologie Lucasa de S. Joaquim Pinheiro.

Lourenço se však nedal zastrašit prvými nezdary. Seznav nepochybně sám, že kovové koule, jimiž se lodice měla udržovat ve vzduchu, jsou jednak příliš malé i příliš těžké, sestrojil z proutí kouli větších rozměrů (90 m³); svrchu byla polepena papírem a naplněna různými plyny.

Dne 8. srpna 1709 učinil Bartholomeu na Torreiro do Passo u přítomnosti krále Dona Juana V., jeho švekruše Isabelly brunšvické, markýza de Fontes, Francisca Leitao Ferreiry, professora na universitě v Coïmbře, a před tváří četného vybraného obecenstva prvý pokus. Vznesl se asi do výše 60 m. Přístroj však narazil o římsu paláce, protrhl se a klesl znenáhla opět k zemi, takže si Bartholomeu nikterak neublížil. Nadšení bylo nesmírné. Král jej zasypal všelikými poctami a lid mu udělil čestné jméno „L’ Ovoador“ (Letoun), jenž opěván v četných básních.

Bartholomeu nastoupil pak v Coïmbře professuru a věnoval se zprvu sestrojováním samočinných lodních pump, ba zaměstnával se i studiemi historickými; r. 1720 předčítal ve schůzích Akademie Real da Historia některá svá dějepisná pojednání. Při tom však nezapomínal nikterak na aeronautiku i když se mu dostalo od krále šlechtického titulu „de Gusmao“ a patentem ze 16. ledna 1722 byl jmenován královským dvorním kaplanem.

Aeroplan Bartholomea Lourenço.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

V universitě v Coïmbře byl nalezen rukopis Bartholomeův s vyobrazením trojbokého jehlanu poměrně nízkého ze železného neb měděného plechu. Jeho spodní plochu tvoří rovnoramenný trojúhelník mající základnu 6 stop dlouhou a druhé dvě strany po 15 stopách. Výška jehlance toho soudě dle ostatních údajů měří asi 6 stop. Tyto rozměry jsou prý nutny, má-li být vyzdvižen jeden člověk. Základna celého jehlance neleží vodorovně, nýbrž stoupá mírně od ostrého hrotu ku protilehlé straně měřící 6 stop t. j. jest nakloněna v mírném úhlu (aëroplan).

Tímto tvarem má býti zjednána přístroji lepší pohyblivost, poněvač hořejším vrcholem jehlanec při vzletu snadno rozráží vzduch, kdežto ostrý hrot, v němž se sbíhají další body jehlanu se základnou (spodní plochou), snadno rozráží vzduch směrem, kterým se má letadlo pohybovat. Základna usnadňuje sestup. Zadní menší strana může býti spolu plachtou. Jehlan sám je pokryt sítí, na jejíž splývajících provázcích zavěšeno je dřevěné sedadlo pro cestovatele a různé věci. Sedadlo opatřeno pak vlastním kormidlem pro řízení vzducholodi.

Na prvý pohled připomíná nám tento projekt plachetní ballon brněnského professora Jířího Wellner-a z r. 1883. I vzducholoď Bartholomeova měla být naplněna plyny a ohřátým vzduchem. Již již se Bartholomeu hotovil vydat o novém tomto svém letadle, zajisté velmi důmyslném, tiskem opět zvláštní pamětní spisek a v brzku projekt sám uskutečnit, když tu náhle bylo překaženo veškeré jeho úsilí.

Měltě četné odpůrce a nepřátele, kteří byli žárlivi na jeho slávu, a kteří jej konečně na sklonku r. 1724 obžalovali u inkvizice jako — čaroděje. Bartholomeu prchl v září do Toleda ve Španělsku, kde nedlouho nato podlehl zákeřné zimnici. Zemřel v tamní nemocnici 18. listopadu 1724 maje teprve 39 let svého věku. Pochován byl ve farním kostele St. Romao.

Nenadálá smrt slavného fysika v cizí zemi, vniterné nepokoje, jež stihly Portugalsko, zejmena pak děsná katastrofa, jež zachvátila a zničila r. 1755 město Lissabon, byly příčinami, že se po něm uchovalo jen skrovných zpráv, že záhy zapomenuto i na jeho projekty, a pokusy, a on sám že se později stal postavou téměř polomythickou.

Již r. 1709 vyšla ve Vídni ve dvojím vydání brošurka „Abbildung eines sonderbahren Lufft-Schiffes oder Kunst zu fliegen von einem Geistlichen aus Brasilien erfunden und Sr. Majestät von Portugall worden und soll darmit den 24. Junii 1709 die Probe zu Lissabon geschehen.“ Čtem-li ji nyní, nelze se ubránit údivu, kterak se nejmenovaný autor směl tehdy odvážit věšeti svým krajanům na nos takové bulíky.

Vypravujeť zcela vážně, jak byli Vídeňáci nadmíru poděšeni, když se byl nad městem objevil vzdušný stroj „Pesago“ opatřený plachtami. Cizí mnich podnikl totiž výlet povětřím z Lissabonu a za dva dny se octl nad Vídní. Cestou mu ovšem bylo postoupit různá nebezpečí, zejmena boje s orly, čápy a jinými ptáky; přiblížil se i tak velice k Měsíci, že mezi jeho obyvatelstvem způsobil veliký poplach. Na konec pak líčí, kterak jeho letadlo uvázlo na vrcholu věže svatoštěpánské, a že odvážnému mnichu nezbývalo, chtěl-li se vyprostit z nepříjemné situace, než utnout hrot věže!

Nato šťastně přistál na nádvoří císařského hradu a ubytoval se v hospodě „U černého orla“, kam se k němu záhy dostavil portugalský vyslanec a jiní vznešení pánové. Zkončilo to však s ním přece špatně: Byl zatčen a spolu se svým letadlem upálen, „snad proto, aby se nestalo známým jeho umění, které kdyby zevšeobecnilo, mělo by v zápětí veliké nepokoje.“

Titulní obrázek na spisku podán sice dosti správně, ale výklad nemá žádného smyslu. Později znetvořen i obrázek sám, a tak není divu, že ještě von Hagen r. 1883, ba i v nejnovějším německém díle „Die Eroberung der Lufť“ (1909) prohlašuje Gusmaovo dílo za švindl.