Mluvící panenka - skvělý vynález Thomase Alvy Edisona, který ale děsil děti

Mluvící loutka

V srdci každého dítětě ozývá se přáni, hýčkati v rukou, jak to dělá milá matinka, malé robátko, s kterým se směje i pláče!

Již z pradávných dob, z dob kamene, nacházíme zbytky, které nám zjevně dokazují, že před mnoha tisíci léty dětem se hračky dávaly, podobné našim loutkám. Četné archeologické nálezy pocházejí z oné doby, tak že nemůžeme pochybovati o tom, že hračka „panen“ jest tak stará, jako lidstvo samo. Pud, skrytý v srdci každého dítěte, nápodobiti jiné, potřeba, nazývati svým malou tu věc, zplodil loutku, jak u bohatých, tak u chudých dětí.

Každé dítě dostane svou panenku a jest vděčno tomu, kdo mu ji podaroval. Avšak jaká bouře potlesku zazní v onen den z nesčetných zástupů dítek, až mistr Tomáš Alva Edison odevzdá jim malou hračku, jež dovede říci nejen „dobré jitro“ nebo „dobrý večer“ ale zazpívati dovede ukolébavku a hezkou chvilku bude s nimi se baviti s to.

Zdali i ta milá drobota neprovolá „slávu“ veleduchu, který posud jen hluboce vážné výtvory uvedl v oběh a upotřebení lidstva, — až přijde s tak vzácným štědrovečerním dárkem? — Zajisté!

Mistr Edison nyní již tak daleko pokročil, že může toto překvapení maličkým jako jich pravý patron uštědřiti.

Jeho před nedávnou dobou zdokonalená loutka mluvící jest velkomyslný výtvor srdce blahovolného a vyrábí se tato nejroztomilejší ze všech hraček ve všech možných tvarech, tak že bude každému přístupna. Bohatý bankéř koupí své dcerušce loutku, která oděna jest v aksamit a hedváb a ozdobena skvoucími šperky; měšťan opatří si loutku v jednoduchém obleku, zcela chudý spokojí se jednoduchým děckem zavinutým, jež právě tak mluví, jako modní dáma koupená bankéřem.

Čtenář se zajisté táže, kterak jest ten zázrak možný, i podám mu ochotně vysvětlení. Pozorujme loutku v průřezu.

Setkáme se na cestě svého rozboru se starým známým, fonografickým válcem voskovým mistra Edisona. Válec ten spočívá na jakési drátěné síti, která při bližším pozorování nám ukazuje pružné péro stočené, kterým se válec uvésti může v otáčení brzy rychlejší, brzy zdlouhavější. Malá vodorovná páka s dvojí osou nachází se v záhybech šatu loutky skryta, tak že se péro může více napnouti nebo uvolniti.

Stočíme-li péro, počne se válec otáčeti kolem své osy a setkává se při tom opět s onou činnou jehlou, kterou jsme poznali při návštěvě fonografu. Poněvadž má válec na svém povrchu ony jemné rýhy, které vyryla jiná jehla, počne se jemná blána chvíti a vydává tóny a loutka začíná svou rozmluvu. Malá hlásná roura přivádí zvukové vlny nahoru, ústa se otevrou, oči se pohybují a celý svět žasne! Pomocí klíče může se reprodukující hrot postaviti vždy na počátku rýh na voskovém válci a lak může loutka svoje popěvky neb pohádky libovolně často opakovati.

Mluvící loutka, až se objeví na světovém trhu, dodělá se zajisté úspěchu, který v letopisech „nauky o hračkách“ — prosím za prominutí, že jsem vynalezl toto slovo pro onu vědu, je-li jaká — nenajde sobě rovné. Loutky mluvící se již ve velkém vyrábějí v Orangei v Edisonových závodech v oddělení pro fonografy. Písně a pohádky, které jsou na fonografickém válci vryty, zpívají neb mluví do fonografu děvčátka v závodě zaměstnaná.