Ruský kněz-divotvorce Jan z Kronštatu.
Víra v nadpřirozené účinky z pravé zbožnosti plynoucí doposud nevymizela z prsou lidstva. A ať se nazývá vírou opravdovou nebo toliko pověrou, vliv její na současnou společnost, i nejvyšší a nejosvícenější, nikterak neutuchá, ale právě tím více se množí, čím větší na straně jedné zase nevěra a prosaické honění se za pouhým požitkem.
V obrovské říši carově všeobecnou pozornost k sobě poutá jméno muže, prostého mnicha, před nímž i sám nebožtík car Alexandr III. s úctou se ukláněl; přisuzována mu zvláštní živá moc tajemných zázraků, jichž prý na sta a tisíce na lidech všech stavů vykonal.
A přece jest to mnich zcela prostý, obecně knězem Janem zvaný. Pro klášter i svět jiného jména nemá. Narozen kdesi na severu Rusi, tráví poustevnický život v klášteře kronštatském u Petrohradu a jenom tenkráte z něho vychází, jedná-li se mu o zvláštní bohumilý čin na lidech vykonati. Neboť jest pravým synem lidu, zná jeho trudy a bolesti a neschází nikde, jde-li o to, pomoci mu ať způsobem domněle nadpřirozeným, ať čistě přirozeným — radou a pomocí, zvláště hmotnou.
Přijímá od boháčů nesmírné sumy jakožto výkon křesťanského milosrdenství a rozdává je chudým a potřebným, neponechávaje si ani kopějky a žije životem nejprostším. Jest považován za světce a divotvorce a tvoří často divy skutečné, pokud je láska a obětavost tvořiti může...
Není mu dána moc nadpřirozená, ale veliká moc osobnosti, neboť jsou lidé přesvědčeni o něm, že touží z duše poraditi a přispěti každému. A mnich Jan nečiní rozdílu ve stavu a jmění; car jest mu jako boháč, jest mu jako žebrák nejbědnější. Vkládá ruce na hlavy umírajících starců, nad nimiž se modlí, i na hlavinky dětí, svolavaje na ně požehnání nebes a vštěpuje do srdcí jejich čistou lásku ku bližním; neboť ona jest to, jež vede i kroky jeho a jež se zjevuje v blahodárných činech jeho právě tak jako v literárním působení velikého krajana jeho, Lva Tolstého.
témata článku:
Diskuze k článku „Jan z Kronštatu - tajemný a zázračný kněz z Ruska“