Jaká nebezpečí hrozila mladým mužům od žen se špatnou pověstí?

nosti toho druhu nejsou takovými jako bývaly.

Jindy to byla doupata, do nichž slušný člověk neměl přístupu. Tmavá, bez pohodlí, plná špíny, kde dostal host sotva láhev špatného piva a ještě horšího likéru.

Dnes po příkladu velkoměst zřizují se nádherné kavárny s veškerým komfortem. Také to bývají slušné kavárny, které se nemohly udržet, a jichž majitel připadl na myšlenku, nalákat sem noční hosty.

Dámičky z polosvěta se zde shromažďují jako jiní hosté, chovají se slušně a nezkušeného člověka, který sem poprvé zabloudí, svede to k domněnce, že ten vyhlášený polosvět není tak zlý.

Aby se umožnilo sblížení mezi nesmělým mužským světem a dámičkami, tančí se, neboť při tanci se dá prostředkovati takový styk »snadno a rychle.«

Nezkušený mladý muž se domnívá, dostane-li se do rukou zkušené dámičky, která dokonce velmi obratně dovede napodobiti náhle vzplanuvší lásku, že se děvčeti jedná pouze o to, aby s ním strávila milostnou chvíli, třeba ví předem, že musí tuto lásku zaplatiti. »Je od toho, chudák, živa!« omlouvá ji předem.

Ale není tomu tak. Děvčátko je lásky dávno nasyceno, a miluje-li, miluje pouze ze řemesla. Jí se jedná pouze o to, aby hosta jenom oškubala. Je ve spojení s kavárníkem neb vrchním číšníkem a má provisi z toho, co host utratí. A host musí platiti nejen za sebe a za ni, drahá vína a likéry, ale také musí platiti za to, co nikdo nevypil, neboť vrchní číšník chce mít také svůj výdělek a napilému hostu potom napočítá litanii útrat.

Taková škola života přijde mladému muži draho. Je-li rozumný, přestane na jedné takové zkoušce, a chce-li studovati dále takový život, v psychologickém ohledu opravdu zajímavý, musí si dáti příště pozor, aby nepadl do sítí takové chytré dámičky.

Běda však mladému muži, pakli najde zálibu v takovýchto místnostech a má-li peníze. Stane se záhy známou osobností, děvčata se ucházejí o jeho přízeň, ovšem pouze tak dlouho, dokud má nějaký groš.

Udělá proto nejlépe, půjde-li ve svém studiu dále. Polosvět ve formě lepší, mnohem svůdnější, ale také nebezpečnější, nalézáme dále v divadle a šantánech.

V divadlech, i velkých, počítá — bohužel — řiditel už s tím, že dámský personál nižšího druhu, choristky, baletky, statistky nemohou vyjiti se svou skromnou gáží a že si najdou doplnění svých příjmů jinde.

Takové děvče je pak přímo nuceno, najiti si milence, který jemu scházející měsíční rozpočet doplní. Jsou zde děvčata poctivá, která se spokojí jedním milencem, která ho mají skutečně ráda, a která, když s ním žila nějaký čas ve volné lásce, na konec se za něho vdají.

Ale jsou dívky, které jednak z potřeby peněz, jednak z touhy po drahých šatech a z přání, konkurovati se svými kollegyněmi, provozují se svým tělem právě takový obchod jako dámy z polosvěta.

Chantanty jsou také lepšími druhy shromaždišti polosvěta — ač ovšem ne všecky. Ale v některých je to přímo příkazem, aby chansonetty po představení se dostavily do lokálu a bavily bohaté hosty, při čemž ovšem hlavní úlohu zase hraje velká útrata.

Známosti takové jsou jedem pro mladého muže. Takové děvče zde vystupuje pod pláštíkem morality a svým vystupováním na scéně, svými vnadami obratně na odiv stavěnými dovede často zmámiti mladíka tak, že ztratí hlavu a opravdově se zamiluje.

Takové lásky zřídka kdy bývají šťastny, neboť děvče takové i kdyby mělo svého milence rádo, má příliš volné zásady, než aby mu bylo věrno.

Setkáváme se tu se ženami, jež mají svého milence neb muže do opravdy rády, ale přes to pěstují intimní styky s jinými muži, dovedouce své svědomí obelhati převrácenou logikou, že láska nemá co dělat s pohlavním stykem, že při prodávání svého těla jsou srdcem (!) svému muži věrny a podobně.

Kdo chce zakusiti volné lásky s podobnou ženou, nelze mu to zrazovati. Mladému muži to do jisté míry lichotí, když vyjde na scénu sličné, mladé děvče, jež je předmětem obdivu obecenstva, o němž si v duchu může říci, že je jeho milenkou. Avšak nechť si nepřipouští domněnku, že je snad sám. Možno, že několik z přítomných má stejné myšlenky jako on.

Zbývá ještě sestoupiti k vrstvám nejnižším, kde je opravdové bahno života, do vrstev, kde přestává veškerý stud, kde s tělem se provozuje pravé řemeslo.

Kdo nemusí, nechť tam nesestupuje. Trochu bahna uvázne mu vždy na duši. Kdo však cítí nezdolnou touhu, poznati všecko a chce prozkoumati i tato doupata hříchu, více však ještě bídy, nechť jde opatrně a omezí se na pozorování. Dotyk přináší skvrny na duši a na těle, a ten neztratil ničeho, kdo to nepoznal.

Však život sám v kruzích obyčejných přináší s sebou tolik tragiky, tolik konfliktů a