Měli bychom se proti zlu bránit silou?

Bránit se zlu!

Humanitní program není programem nějakého slabošského pacifismu a neenergické ústupnosti.

Je pravda, už náš Chelčický a za naší doby Tolstoj pojímají humanitu ve smyslu neodpírání zlému. To není správné.

Vzpomínám, jak jsem s Tolstým o tomto problému několikrát měl spor, protože jsem proti němu z humanitního programu dovozoval, že právě láska k bližnímu, k národu a lidstvu ukládá každému bránit se co nejenergičtěji, odpírat všemu zlému důsledně všude a vždy a ve všem.

Bránit se neznamená znásilňovat, bránit se znamená užívat zbraně k odrážení násilí. Obrana nevyplývá z panovačnosti, naopak, a jest tudíž přirozena, nutna a mravně úplně oprávněna.

Není náhodou, že nejen zastáncové zásady národnostní, nýbrž i vůdcové novodobého socialismu opírají se o humanitu. Obě zásady současně se sílily.

Potlačování národností v době absolutismu vyplývalo z téže aristokratické panovačnosti a lakoty jako potlačování hospodářské a sociální. Národ potlačený politicky jest zároveň potlačen hospodářsky a sociálně.