Vojenské testy prvního pásového tahače na světě

Chodící automobil při pokusech v táboře aldershotském.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Chodící vojenský nákladní automobil.

Před několika měsíci byly v anglickém vojště konány pokusy s novým nákladním automobilem zvláštní konstrukce, jehož vynálezcem je dle některých časopisů Wright, dle jiných David Roberts.

Konstrukce tohoto automobilu sleduje hlavně ten účel, aby bylo možno snadno jeti i v obtížných krajinách, nerovných, hrbolatých a částečně i močálovitých. Přidržíme-li se toho, že vynálezcem nového automobilu je Wright, můžeme sděliti, že tento vynálezce pojal myšlenku na sestrojení podobného vozu v Transvaalu, kdež sledoval jako divák hlavní vojenské operace.

Jedna okolnost zvláště vábila jeho pozornost, že totiž dělostřelci mohli dopraviti těžká děla na hory a sestaviti je v batterii teprve po neobyčejně vysilujícím namáhání. Přemýšlel tedy, zda by se nedal sestrojiti vůz, který by snadno dopravoval velká břemena v nerovných krajinách, a podařilo se mu konečně po mnohých zdokonaleních sestaviti stroj, který v následujícím popíšeme.

Hlavním úkolem nového automobilu je tedy táhnouti těžké náklady s rychlostí poměrně značnou a to na půdě velmi nerovné. Hlavní podstata vynálezu spočívá v tom, jak z připojeného vyobrazení vidno, že kolem zvláště upravených kol jest opásán nekonečný řetěz, opatřený řadou noh, který je poháněn. Tím se dociluje, že automobil postupuje takřka krok za krokem a může nerovnosti půdy snáze překonati, jakož i že je možno rozdělením zatížení na větší opěrnou plochu nebezpečí zaboření automobilu do měkké půdy čeliti.

První pokusy konaly anglické vojenské úřady v Long-Valley ve vojenském táboře aldershotském. Automobil měl výkonnost 40 HP a byl opatřen dvoj válcovým motorem soustavy Hornsby pro pohon surovým olejem. Automobil vyjel na vrchol pahorku, jehož svah byl pro kterýkoli jiný dopravní prostředek příliš příkrý, a při tom táhl ještě těžce naložené vozy. Dále jel tento automobil se značnou rychlostí po hřebenu pahorku, kde by se byl každý jiný stroj převrhl.

Jiný důkaz zdatnosti podal nový automobil tím, že překročil 2 m široký příkop, a v jiném příkopě, jen o málo širším, než byl automobil dlouhý, se bez nesnází obrátil. Také se ukázalo, že přes velmi značnou váhu může se automobil otočití náhle takořka na místě kol jednoho kola jako středu. Výsledky těchto pokusů byly tak příznivé, že vynálezce postavil nový podobný tažný vůz o výkonnosti 20 HP a konečně ještě jiný 30 až 35koňový s gazolinovým motorem a vlečným vozem, aby ukázal upotřebitelnost gazolinu k podobným účelům. Oba nové stroje jsou ostatně podobně zařízeny jako stroj původní.

Jak z obrazce vidno, jsou ozubená ocelová kola opásána nekonečným řetězem Gallovým. Jednotlivé články jsou na vnější straně opatřeny nohami, jež jsou vespod obloženy gummou nebo dřevem. Řetěz je tak uspořádán, že jeho spodní část je zakřivena dle oblouku o poloměru asi 6 m. Uvedeným mírným zakřivením řetězu se dociluje téhož účinku, jakoby byl automobil opatřen koly o průměru asi 12 m. Následkem toho ovšem je menší specifický tlak na kola a proto snadná pohyblivost i po nepříznivé půdě.

Vnitřní plochou opírá se tato část řetězu o dvě kola, jež tedy přenášejí příslušnou část váhy vozu na řetěz. Zadní ozubená kola jsou hnací, kdežto přední jsou vodicí. Automobilem možno velmi snadno prováděti obraty, zabrzdí-li se po jedné straně kloubový řetěz, kdežto druhý se pohybuje. Automobil se řídí tedy prostě tím, že obvyklé řídicí kolečko utahuje brzdy pro řetěz po jedné nebo po druhé straně vozu. Vedle výhody veliké opěrné plochy kol vyznačuje se automobil ještě zvýšenou adhaesí.

K řízení automobilu je třeba dvou lidí. Jeden řídí páky spouštěcí a zastavovací, druhý směr jízdy.

Anglická vláda se snažila ovšem zachovati podrobnosti nového automobilu v tajnosti. Vojáci v Aldershotu směli pozorovati pokusy také jen z dálky. Dle podivného způsobu pohybu nazvali žertem původní stroj: housenka č. 1. (caterpillar number one.)

Automobil byl podroben ještě jiným pokusům. Na př. byl jím snadno tažen 3 tunami zatížený vůz, do kterého bylo dříve zapraženo pět koní a jenž uvázl v blátě až po nápravy. Také byl vykonán pokus, aby se zjistilo, možno-li tento těžký stroj, vážící 3¾ tuny, potahem táhnouti. Za tím účelem se vypnul pohon řetězů, aby tyto volně běžely, a ukázalo se, že dva koně jej snadno utáhnou i po nepříznivé půdě.

Pro dopravu těžkých děl v hornatých krajinách, kde je veliké stoupání, hodí se methoda následující. Nejdříve vyjede nahoru automobil, který pak vytáhne břemeno naložené na vlečném voze, pomocí ocelového lana, které se navinuje na buben zdvíhadla, upevněného na automobilu.