Jak si vojáci přímo na letišti vyráběli vodík do vzducholodí a balonů

Pojezdné zařízení na výrobu vodíku pro ballony.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zásobování vojenských ballonů vodíkem.

Na dopravu vodíku nutného na plnění vojenských ballonů v případě války možno užiti dvojí cesty; vodík se totiž buď stlačuje do ocelových lahví, nebo se převádí ve formu hydridu vápenatého.

Nejprve byl komprimovaný vodík užíván Angličany při jich válečných výpravách v Africe v letech 1882—1885. Lahve byly z ocelového plechu síly 5—6 mm, as po 36 kg. Na naplnění ballonu obsahu 200 m³ bylo takových lahví třeba 60—70. Italové při válečné výpravě do Habeše užívali rovněž ocelových lahví, jež dopravovány velbloudy.

Ocelové lahve byly zavedeny i do vojska francouzského i německého, kde na jejich převoz sestrojeny speciální vozy. Po několika explosích byl tlak v lahvích snížen se 200 at na 150 at.

Vodík však může býti převáděn i ve tvaru hydridu, jsa vázán na kovový vápník. Tento způsob zv. hydrolithový zaveden byl přes značný poměrně náklad u armády francouzské. Z hydridu vápenatého se účinkem vody vyvinuje vodík, z 1 kg hydridu as 1 m³ vodíku. R. 1909 zhotoveny byly ve Francii dva pojezdné přístroje dle tohoto způsobu. Methodu tuto zlepšil později Lelarge. Hydrolith vyznačuje se malým objemem i vahou, a je proto pro užití v poli zvláště vhodný.

Tak je na vývin 2500 m³ vodíku třeba pouze 2500 kg hydrolithu zaujímajících prostor 1,5 m³. Vývoj plynu postupuje rovněž tak rychle jako při užití vodíku komprimovaného, avšak není zde nutna zpětná vozba lahví jako u způsobu prvého. Přes vysokou cenu hydrolithu je methoda tato poměrně ještě levná, právě následkem toho, že není zde třeba drahých ocelových lahví a drahé jich dopravy a udržování.

Ovšemže i při hydrolithové methodě je třeba vézti s sebou vodu, a sice 100—120 hl na 1000 m³ plynu. Doprava vody nepůsobí ovšem takových obtíží jako doprava ocelových lahví naplněných vodíkem ; je-li pak stanicí ballonů místo, kde je nějaká studna, odpadá i doprava vody a zbývá dovážet jen hydrolith.

Abychom si učinili představu, v jakém měřítku as je nutno postarat se o výrobu vodíku, stůjtež zde ztráty, jež nastávají v obsahu ballonu.

Ballon mimo službu ztrácí denně 2—4% svého obsahu. Vzducholoď konající denně plavbu a s ohledem na nepřátelskou střelbu vystupující do značných výšek ztrácí až 25% obsahu vodíku za den, za nepříznivých poměrů teploty i více.

Vidíme z toho, že takové vojenské vzducholodi v čase války potřebují velkou stanici hydrolithovou, neboť je denně třeba doplňovat úbytek vodíku, zvláště jsou-li ballony ve službě.