Smutný konec nejoblíbenějšího pražského parku

Poslední dnové pražské Kanálky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bývalá Kanálka v Praze. Bývalá!

Tím malým obrázkem naším řečeno vše o této kdysi tak nádherné zahradě pražské, jež bývala jednou z nejmilejších procházek starších Pražanů.

»Studium a milování!« mohl zníti pohrobní nápis její; k tomu Pražanům sloužila; celé generace odbývaly si zde svá sladká muka lásky a méně sladká —,dření‘ k maturitě nebo ke ,státnicím‘. S pojmem toho splynul pojem Kanálky na mnohá desetiletí.

Teď je — a vlastně už několik let — po všem. Kanálka se sesychala, její stromoví se projasňovalo, řidlo, na všech stranách ustupovalo; dnes už poslední Mohykán její padl pod rukou spekulace a přívalu rozpínavosti moderního města.

Sad ,Kanálka‘ zvána byla tak obecně po zakladateli svém Josefu Emanueli Malabailovi hraběti Canalovi, humanistovi, rodilém Vídeňanu, jenž naplněn jsa ovzduším své doby, vzdal se roku 1770 jako podplukovník služeb vojenských, aby se úplně věnoval šíření vědy a blahu trpícího lidstva.

Jsa horlivým přívržencem svobodného zednářství, přičinil se o zřízení sirotčince u sv. Jana Křtitele a chudobince. Zahradu Kanálskou založil r. 1787, zakoupiv rozsáhlé pozemky za bývalou Koňskou branou, zalesniv je a učiniv přístupnou Pražanům; část pozemků věnoval na zařízení botanické zahrady a zřídil zde botanický ústav, kde pořádány od pražských učenců přednášky o hospodářsko-technické stránce botaniky; přednášky konány netoliko zcela zdarma pro posluchače, ale tito vnaděni ještě četnými odměnami; posledním přednášejícím zde byl Bořivoj Presl.

Zde stával také vlastně první cukrovar v Čechách, ovšem malých rozměrů, založený jím r. 1811 na studium a vyučování o výrobě cukru z řepy. Jsa sám i spisovatelem, přičinil se hra- bě o vydání spisů botanických — za své zásluhy byl jmenován skutečným členem a zvolen i předsedou Vlastenecké společnosti hospodářské i čestným měšťanem pražským. Byl též horlivým hudebníkem a mecenášem hudebním.

Jeho jméno, vtělené do podniku tak lidumilného a ušlechtilého, zachováno bylo dlouho do budoucnosti. Ale nyní — osud Kanálky bude i osudem pověsti a jména jeho vůbec — toliko nějaký list pražské historie svědčiti bude pro vždy, jací i zde žili lidé vznešené mysli a srdce dobrého!