Jaké vrtačky měli ve své dílně naši šikovní pradědečkové a jak se nimi pracovali?

Ruční vrtání

Promluvíme nyní o přístrojích vrtacích.

Na jemné vrtání upravíme si lehce přístroj na vrtání tlakem. Do ocelového nebo železného drátu as 5 mm silného vyvrtáme v jeho ose na jednom konci malý otvor (průměr dle silnějšího konce jemných vrtáčků kopinatých) do hloubky 10 mm a vypilujeme zářez 5 — 8 mm široký až do polovice tloušťky.

Ve vzdálenosti asi 25 mm od téhož konce narazíme na drát malý olověný setrvačník C 40 mm v průměru a po této úpravě konce A vyvrtáme ještě malý otvor při konci B, jímž prochází tenká šňůrka. Dřevěná příčka D má uprostřed otvor, jímž prochází drát AB, po obou koncích pak dírky, v nichž se uzlíky upevní ona tenká šňůrka. Je-li šňůrka napiata, musí býti příčka D něco nad setrvačníkem C.

Vrtáčky do tohoto přístroje mají horní část sploštělou, tak že po zasunutí do otvoru pevně drží a neotáčejí se. Na počátku vrtání vezmeme příčku D do levé ruky a pravou rukou otáčíme drátem AB, čímž se šňůrka zakroutí a navine šroubovitě kolem drátu AB (tečkovaná poloha příčky D).

Přístroj takto upravený postavíme opatrně na střed vrtaného otvoru, pravou rukou uchopíme příčku D tak, aby drát AB byl mezi ukazovákem a středním prstem, načež mírným tlakem stlačíme příčku dolů. Při tomto pohybu roztočí šňůrka drát AB, tedy i vrtáček, setrvačností otáčí se drát dále, ovšem se musí propustiti příč- ka D, aby opět volně šla nahoru, šňůrka se opět navine (opačně), načež opět stlačíme příčku D dolů atd.

Tímto pohybem uvede se drát ve velmi rychlé otáčení sem a tam. Vrtáčky možno v tomto případě upravit s obojstranným břitem, ač dle uvedeného již důvodu neskýtá tato úprava žádných zvláštních výhod.

Pro silnější vrtání opatříme si svidřík silnější, jenž stojí s několika (6) vrtáčky asi 1,2 K.

Výhodné jsou též, ač dražší, kolovrátky americké s ozubenými kolečky a patentním spinadlem, jež stojí dle velikosti 3,2 až 7,5 K.

Na zvláště silné vrtání opatříme si prsní kliku silnější druh stojí as 2 K, s americkým spinadlem 3 K.

Klikou takovou možno vrtati otvory od 2 mm výše i otvory prohlubovat, a upevníme-li v ní vývrtku místo vrtáku, možno silné šrouby zavrtati.

Vrtat možno v kovu i ve dřevě, z čehož je patrno, že prsní klika je pro domácí práci velmi nutná a nahradí úplně při práci vrtací strojek, jenž stojí nejméně as 50 K, kterýžto obnos raději věnujme na pořízení soustruhu.

První prací, než počneme vrtati kterýmkoliv uvedeným přístrojem, jest označení středu otvoru důlkářem neboli důlčíkem.

Na to se hodí dobře ocelový drát průměru 6 - 8 mm a délky 80 mm na jednom konci kuželitě spilovaný (kužel nepříliš ostrý), zakalený a popuštěný do tmavě červena.

Důlčík postavíme na střed otvoru a lehkým rázem kladiva vyrazíme mělký důlek, v němž má špička vrtáku oporu na počátku vrtání.

Při větších otvorech, jež vyznačíme si kružnicí, vyrazíme důlčíkem střed této a několik bodů na obvodu.

Při vrtání litiny a mosazi nemažeme vrták, při kovaném železe a oceli mažeme jej mýdlovou vodou, případně olejem.

Rychlost otáčení vrtáků při menších otvorech jest vždy větší než při větších; spirálními vrtáky nutno pracovati pomaleji než kopinatými.

Při vrtání delší díry kontrolujeme směr vrtání nejlépe tak, aby hrot vrtáku a hlava svidřiku nebo prsní kliky byly stále v přímce kolmé na plochu vrtaného předmětu.