Vtipy a aforismy o ženách z roku 1905. Myslíte, že platí i na dnešní ženy?

Scherzo.

Ach, její ústa — růže vonná,
a kouzlo v zracích měla,
když pohleděla na mne ona,
má duše jen se chvěla.
I zlaté vlasy kadeřavé
i ručky drobné měla,
buď zdráva, drahá, ave, ave!
v mém srdci byla celá...
Z postavy krásné něha dýchá...
i plné vděky měla,
a v moji krvi vášeň tichá
se toužně rozepěla.
A věno její — celé doly,
ba zlaté doly měla,
ach, Pane Bože, to mne bolí...
kdyby mne byla chtěla...

Aforismy o ženách.

Nehas ohně olejem, nechláchol koně ostruhou a nechtěj ochladit ženu — lhostejností. (z perského.)

Když konání ženy řídí závist — učiní všecko, když láska — dovede mnoho, když rozum — neudělá a nedovede ničeho. (z čínského.)

Čeho ženy nemají?

Každá žena, když mluví se svými známými, má nejvěrnějšího muže, nejroztomilejší a nejrozumnější děti, největší trápení se služkami, nejlepší kuchařské recepty, nejvýtečnější methodu při praní... ale nemá co obléci.

Citlivá žena.

»Nic se nermuť, muži. Lékař říkal, že se uzdravíš. Ale kdyby se i stalo... Hleď, vím, že si přeješ, aby tvé tělo bylo po smrti spáleno. Koupila jsem již na tvůj drahý popel urnu za dvacet pět korun a to (plačky) ze svých vlastních úspor.«

Rozdíl.

»Ach, kdybys ty věděl, jaký je rozdíl mezi tebou a mým nebožtíkem mužem...« — »Však já vím: on je šťasten, že už je mrtev a já byl šťasten, dokud on byl živ.«

Klid.

»Slyšela jsem, že prý u vás zavládl svatý pokoj. Jak je to možné?« — »Jak by nebylo. Muže jsem vyhnala z bytu a sama jsem se odstěhovala k rodičům.«

Naivní důvod.

»Tvé boty strašně vrzají. To nejsou ještě zaplaceny, viď?« — »Hlouposti. V tom případě proč nevrže můj svrchník, kabát, spodky, nebo můj klobouk?... «

Neomylné znamení.

»Co myslíš, jest něco mezi Viktorem a Emilou?« — »Přísahat sice nemohu, ale jistotu mám.« — »Jak to?« — »Kolikrát měl on v posledním čase rýmu, tolikrát ji dostala Emila hned taky.«

Ze zkušenosti.

Eliška: »Již nebudu čisti žádný román! Vždycky to přestane, když se dva za sebe dostanou a když jest to nejkrásnější.« Otec: »Hloupá huso! Kdo ti řekl, že je to pak nejkrásnější?«