Byl Jan Amos Komenský ve skutečnosti Němec?

Jan Amos Komenský.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

»Němec« Jan Amos Komenský.

Jako druhdy pan Poelitz (ovšem hezkých pár let před slavným panem Konstantinem) o mistru Janu z Husince památná slova napsal: »Freue dich, deutscher Jüngling, auch Husz war ein Deutscher!« tak i nyní se ozval kdesi za hranicemi hlas, že Komenský vlastně byl Němec.

Dokladův této důmyslné pravdy snadno se dodělá, kdo jen poněkud prozkoumá život tohoto velikána v říši velikánských duchův.

Narodilť se Jan v Uherském Brodě na Moravě z otce mlynáře, který byl zajisté Němec, poněvadž od jakživa na veškerých českých vodách, jak v Cechách, tak na Moravě ve všech mlýnech se nemluví než o hřídeli, vřetenu, zděři a o křesání oškrtem, což jsou samá slova, kterými německý jazyk vládne jakoby nic.

Po studiích gymnasialních v Přerově odebral se mladík do Herbornu a Heidelberku, aby theologii po latinsku študoval, následkem čehož se probudilo germánské jeho vědomí takovou měrou, že hned za tepla začal sbírat materiál k slovníku — českému.

Co kněz bratrské jednoty české hlavně si hleděl němčiny, čemuž nasvědčují spisy, které latinským a českým jazykem sepsal. R. 1617 vypovězen s několika jinými, — bylo jich jen asi 36.000 rodin — nehledal sice útulku v Němcích, ale odešel do Lešna polského, jakoby už tenkráte věděl, že Poznaň k německé říši připadne.

Vedl si v Lešně tak, že zrakové celého světa (totiž vzdělaného) k němu se obrátili i byl pozván do Anglie, do Švédska, do Nizozemska, jenom ne do Němec, snad dle starého přísloví, že prorokům nesvědčí doma.

A když v Amstcrodámě napsal: »Od končin země volám na vás, rozptýlené stádce oveček božích, já ku končinám země zahnaný, smutný, osamělý, osiřalý pastýř váš. Žehnám se s Vámi se všemi z národu svého a z církve své, jako Jakob s svými syny« — tož zajisté tak učinil, vděčně zpomínaje na dobrodiní, kterých se všemu, což českého od Němců již po staletí dostávalo.

Zkrátka, Jan Amos Komenský byl Němec, ale dovedl němectví své před celým světem tak utajiti, že my ubozí Čechové měli posud za to (a bohdá do nejdelší smrti za to míti budeme), že nebyl přece ničím jiným, než Čechem od kosti a maso všecko.

Mohou-li Němci ze spisů jeho něčemu se přiučiti, dobrá — »veniant pueri, et discant sapere!« my jim v tom bránit nebudeme.