Patří žena na kolo?

Rozjímaní o jízdě dam.

Není žádné pochybnosti, že dáma, jedoucí na tricyklu, bývá zjevem elegantním. Ještě milejší je velocipedistovi společnice na některém ze strojů společenských, i ubíhá v takové milé společnosti, zejména jeví-li dáma vskutku jakousi poctivou snahu šlapací, jízda velmi příjemně i rychle.

Proč pak tedy, tázáno v tomto časopise před nedávnem, u nás tak málo dam jezdí? O otázce této hodláme v řádcích těchto uvažovati.

Jest pravda, že pokud se jízdy »svobodných« dam týká, společenské poměry nerady jí dovolí bez »gardedamy«.

Nezbývá tedy, nežli nastávající generaci »gardedam« si vychovati tím, že u nich získáme nejprve theoreticky a posléze i prakticky interes pro sport. Můžeme vždy začíti se sestrami nebo vůbec dámami, které mohou bez »gardedámy« vyjeti — však ony jednou již »gardedámami« se stanou.

Ostatně naprosto nepochopujeme, proč by i dáma v letech prostředních na kole — třebas společenském, vyjeti nemohla. Vždyť se tak snadno nalezne statný velocipedista, kterému malá oběť, pokud se přišlápnutí týče, nebude za těžko.

Jiné zlo leží v nestálosti povahy lidské. Mladý pán »svobodný« věnuje se sportu, snad trochu proto, že je to moda. Za dvě — tři léta ukazuje se v klubu řidčeji a řidčeji a na otázku, proč nepřichází, slyšíme odpověď, že si udělal známosť. Což pak se ale musí straniti klubu?

Slýcháme arci často, že mladé dámy, jsou-li »interessované,« obávají se všelijakých pádů i jiných hrozných účinků, jimž muž jim milý prý vystaven jest. Následek toho pak bývá zdrželivost ve sportu.

Neučinil by dotyčný — řekněme skoro bývalý — velocipedista lépe, kdyby svou nevěstu přivedl do klubu a ji prakticky pro sport interessovati hleděl? Mnohá dáma byla by za to vděčna, až by seznala, že žádná procházka nebo vyjížďka jiného druhu nevyrovná se vlastní prací vydobytému pobytu ve volné přírodě.

Slýcháme arciť jinou námitku. Dáma na kole je vystavena nepěkným poznámkám venkovanů na silnici. Je to bohužel pravda, že v okolí velikých měst bydlí lid pracovný, nevynikající velkou uhlazeností.

Ale považme jen, jak před čtyřmi, pěti lety tentýž lid na nás pokřikoval, zvláště dokud jsme vyjížděli v pestrobarevných trikách a vůbec krojích barvy i tvarů nápadných. Dnes si nás titéž lidé zrovna tak málo všimnou, jako by jela okolo drožka. I nemýlíme se předpovídajíce, že i dámy budou neustále méně předmětem poznámek, ostatně ani tak zle nemíněných, na silnicích.

Čím více venkované nezvyklému dosud zjevu přivykati budou. Arciť ti první (a ty první) musí raziti dráhu zde jako i jinde, kde se jedná o novou ideu, s jakýmsi sebezapřením i obětavostí. Přítel, který častěji s dámou na kole vyjíždí, ujišťuje ostatně, že to s těmi poznámkami není tak zlé a že je nejlépe, jedeme-li okolo lidí, od nichž nějaký »vtip« padnouti by mohl, oddati se klidnému rozhovoru, tak že »vtip« ani k uším nedojde, pro které byl spáchán.

Je viděti, že obavy, týkající se možnosti jízdy dam, z velké Části jsou illusorními. Bohužel však, že ne úplně. Jízda dam měla by za následek Častější styk dam s velocipedisty a při tom hrozí zlo jiné.

Míníme onen zvláštní »otevřený« a »srdečný« tón, který v jistých kruzích sportovních zavládl. Jistí sportsmané uvykli si zvláštní titulatuře mezi sebou. Tak na příklad tam, kde každý vzdělaný i slušný Člověk řekne: »Příteli, ty nemáš pravdu,« nebo podobné, slyšíme velmi často výrazy, jež se tuto mnohde jinde nedají opakovati.

Ve společnosti takové nucen je sportsman slyšeti vtipy, jež skoro ničím se neliší od uvedených již vtipův obyvatelův okolních vesnic, leda okolností pro poslednější velmi polehčující, že tito stojí na daleko nižší intellektuelní úrovni, nežli onen »civilisovaný« sportsman.

O chování se mládeže naší mezi sebou dalo by se mnoho psáti a mnoho by se nalezlo nápravy hodného.

Člověk je původně »sdělán z hrubého dřeva« a obyčejný člověk často takovým, jak se narodil, zůstává po celý život. Jinak je však s člověkem třídy lepší. Ten musí mnohou z původně drsných stránek povahy své umělým způsobem zjemniti, musí si navyknouti na jisté společenské formy, bez nichž by každou chvíli ku škodě své někde narazil.

Co jest »gentleman« Angličanu? Gentleman je »a gentle man,« t. j. muž ušlechtilý, diamant broušený, který byl před tím diamantem surovým. Nežádá se přetvářka od nikoho. Zjemnění mravů musí se státi zvykem. Často v životě shledáváme, že muž mravův ušlechtilých, třebas i schopností menších, dodělá se úspěchu většího, nežli třebas geniální hrubec.

Po této odchylce přicházíme k otázce: Může býti dámám, které od přírody mají temperament mírnější a jemnější, za to však více taktu a tedy i citlivosti ve formách společenských, může, pravíme, býti dámám příjemno, pohybovati se příliš často v kruzích, jimž zhusta zásady uvedené neplatí?

Zde dle našeho mínění vězí příčina, pro kterou dámy na sportu nemají dosud dosti interesu činného. Až budou všichni velocipedisté i mezi sebou zachovávati ušlechtilé společenské formy, pak zajisté stane se účastenství dam na sportu našem daleko spíše možným, nežli to bylo dosud.

Kéž upozornění toto nezůstane hlasem volajícího na poušti!