Největší obojživelné letadlo své doby - Richard-Penhoët

Největší hydroplán světa

Proslulé francouzské loděnice v Saint-Nazaire-Penhoët, ve kterých byl, mimo­chodem řečeno, zhotoven největší francouz­ský parník »Ile de France« o nosnosti 41.000 tun, věnovaly se v poslední době též stavbě dopravních letadel. Prvním le­tadlem, jež zde bylo zhotoveno, byl hydroplán, který je největší svého druhu a s nímž jsou právě prováděny pokusné lety.

Nový hydroplán, pojmenovaný »Richard-Penhoët«, je pětimotorovým jedno­plošníkem o rozpětí 39,40 m, celkové délky 27,30 m a výšky 5,0 m. Nosné plochy měří 275 m2 a úhrnný výkon motorů je 2100 k. s. K dosažení lepší představy o skutečně ohromných rozměrech tohoto hydroplánu stačí uvésti, že na příklad nosná plocha stíhacích letadel neměřívá více než 10—11 m2, nebo že jedno z největších i nejsilnějších dopravních letadel jisté anglické letecké spo­lečnosti má rozpětí toliko 26,60 m, délku 19,80 m a nosnou plochu velikosti 175 m2.

Samonosná křídla hydroplánu jsou dřevěné konstrukce, mají největší výšku 1,80 m a na jejich koncích jsou upravena kormidla délky 13 m. V křídlech jsou ukryty benzinové nádržky. Letadlo je vyzbrojeno pěti motory typu »Jupiter« o jednotkové výkonnosti 420 k. s. Jeden z motorů je vpředu na ho­ření části trupu před místem pilotovým, dva ze zbývajících čtyř jsou ve zvláštním krytu na přední hraně obou křídel. Na hřídeli každého motoru je naklínována tažná dvou­křídlá vrtule.

Trup hydroplánu je sestrojen z dřevěných tenkých desek navzájem pevně spojených. Jeho tvar je pečlivě promyšlen za účelem dosažení snadného přistávání a rozjezdu, jakož i dobré stability celého letadla, když spočívá na hladině; uvedeným požadavkům musí bezpodmínečně vyhověti každý hydroplán, který má odolati špat­nému počasí. Dobrá rovnováha letadla na hladině závisí, jak známo, na jeho správné příčné stabilitě, k jejímuž dosažení jsou upotřebovány dvě metody.

Podle prvé z nich mají hydroplány místo podvozků pozemních letadel vhodné plováky, podle druhé se jejich trupu dává loďkovitý tvar; v tomto případě tvoří spodní část trupu vlastně dno člunu, kterým hydroplán uléhá na vodu. Hydro­plán »Richard-Penhoët« náleží k druhému typu. S ohledem na veliké rozpětí křídel bylo uznáno za nutné pro zdokonalení příčné stability, umístiti na spodní straně každého křídla asi v polovině jeho délky po jednom podélném plováku. Tyto pomocné plováky vstupují v činnost teprve při lehkém po­stranním naklonění hydroplánu a nepřeká­žejí při rozjezdu.

Tak jako jsou zařízena námořní plavidla, jest i trup tohoto letadla svislými vodotěsnými příčkami rozdělen na několik oddělení, což umožňuje i při zato­pení některého z nich udržení se hydroplánu na hladině. Takové opatření lze z ohledů bezpečnostních jen vítati, poněvadž hydroplán jest určen k prolétávání dlouhých tratí, vedoucích výlučně nad mořem.

Hydroplán »Richard-Penhoët« má trup dlouhý 26 m při šířce 3,90 m. Trup je roz­dělen na dvě patra, po případě na tři započtou-li se do toho též místa pilotů, upra­vená na volném vzduchu nahoře v přední jeho části. Místa pro piloty jsou dvě s dvojím řízením, aby se mohli piloti při dlouhých letech střídati. Kromě pilotů má posádka ještě dva mechaniky a radio-operatéra.

Obsluhující mužstvo má k dispo­sici místnost pro odpočinek se zvláštním oddělením pro mechaniky, z kterého je vstup do chodby, jdoucí křídly k motorům, jež mohou býti, dík tomuto zařízení, mechaniky v plném letu pohodlně kontrolovány. Zřízení chodby v křídle pro obsluhu nečinilo zvlášt­ ních obtíží, uváží-li se, že křídlo má výšku 1,80 m.

Radiotelegrafní stanice je v dolní přední části trupu. Za ní je 6,50 m dlouhá kabina, jež pojme pohodlně 18 cestujících, z nichž každý má svoje křeslo. V témže patře trupu je ještě umyvárna, oddělení pro poštu i za­vazadla a vstup na schody, vedoucí k vý­chodu z trupu. Nádržky paliva pojmou 4000 l benzinu, se kterým »Richard-Penhoët« vydrží přes 10 hodin ve vzduchu při prů­měrné rychlosti 160—170 km/hod.

Hydroplán dosti lehce vzlétá; výšky 1000 m dosahuje přibližně v 10 minutách a je schopen dostoupiti výšky 4000 m. V plné výzbroji váží 20.000 kg, z čeho 11.800 připadá na prázdný přístroj a 8000 kg na užitečné zatížení. Při pokusných letech ob­nášela celková váha toliko 16.000 kg.

Třeba uznati, že byla již sestrojena letadla značnějších rozměrů nebo schopná unésti větší váhu, po případě pro delší let, ale nutno dodati, že podobná letadla byla určena k překonání některého světového rekordu, následkem čehož jejich konstrukce byla vždy přizpůsobena tomuto cíli. Naproti tomu do­pravní letadlo typu »Richard-Penhoět« má zajistiti bezpečnou a pravidelnou službu se zatížením až 23 osob a s jejich zavazadly na tratích tisíce kilometrů dlouhých.

Z tohoto hlediska je nový hydroplán zvláště pozoru­hodný, poněvadž je myšlen jako stroj běžné služby, určený vyhověti provozním poža­davkům přesně stanoveným, podobně jako parník, projíždějící pravidelně danou trať podle předem stanoveného jízdního řádu. Vzhledem k tomu, že hydroplán »Richard-Penhoët« byl stavěn loděnicí, bylo v jeho konstrukci použito různých obratů, upotřebovaných u lodí; tak již uvedené rozdělení trupu na vodotěsná oddělení, ovládání smě­rového kormidla servomotorem, aby se ulehčilo pilotu řízení, atd.

Hydroplán »Richard-Penhoët« jest určen pro službu na projektované linii Marseille-Alžír. K proplutí vzdálenosti 800 km, dělící oba přístavy, potřebují parníky 26 hodin; tato doba bude upotřebením hydroplánu sní­žena na pouhých 5 hodin. Poněvadž na trati Paříž - Lyon - Marseille byla již zavedena vzdušná doprava, získá se i zde oproti vlaku náskok několika hodin, takže bude možno prolétnouti trař Paříž-Alžír přibližně ve dva­nácti hodinách. Dosud trvala táž cesta při použití rychlíku a parníku nejméně 44 hodin; každý cestující, který upotřebí na této trati vzdušné dopravy, získá 32 hodiny pro svoje účely.