Jak se v roce 1908 vyráběl líh z rašeliny?

.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Výroba lihu z rašeliny.

Již před několika lety se podařilo vyrobiti z dřevěných pilin cukr a jeho kvašením lih. Před nedávnem došlo na rašelinu, s níž byly provedeny do budoucnosti velice slibné pokusy.

Všeobecně je známo, že se škrob přeměňuje zředěnou kyselinou sírovou v cukr a dextrin, jež možno kvasnicemi více nebo méně dokonale zkvasiti. Podobná přeměna může se též vyvolat působením kyseliny na buničinu (cellulosu), jež je hlavní součástkou jak dřevěných pilin tak i rašeliny. Přeměna jest ovšem těžší a ne tak dokonalá jako v předchozím případě.

První pokusy za účelem získání lihu z rašeliny podnikl již v r. 1870 Zetterlund, ale ačkoli jeho pokusy slibovaly úspěch, nelze až do r. 1905 žádného dalšího pokroku v tom směru zaznamenati. Teprve v tomto roce získal Reynaud roztok cukru tím, že ohříval rašelinu se zředěnou kyselinou sírovou a pak kapalinu zkvasil pomocí kvasinek, jež byly za tím účelem zvláště vypěstovány.

V těchto pokusech se pokračovalo ve větším měřítku loňského roku v Aalborgu a bylo jimi vyrobeno několik tisíc litrů lihu. Bohužel obsahuje kapalina po zkvašení jen asi 1% lihu, i je tedy otázkou, zda se bude vypláceti koncentrace tak zředěného roztoku.

Poněkud většího množství líhu v roztoku obdrželi před nedávnem Frestadius a baron Fock svými pokusy, jež konali nezávisle na předchozích pokusech. Obyčejná rašelina, obsahující 62% vody, vaří se po 15 minut se zředěnou kyselinou sírovou v uzavřeném měděném kotlu pod tlakem 3 atmosfér. Na to se hmota mírným tlakem vylisuje, filtrát se vápnem neutralisuje a vyloučená sádra se odstraní. Na to se kapalina zkvasí ve velkých nádobách zvláštními kvasnicemi a na konec se lihový produkt destilluje.

Destillát obsahuje 5½% lihu, i lze vypočísti, že možno získati ze 225 kg rašeliny 75½ l absolutního lihu. Lze očekávati, že soustavným měněním pokusných podmínek, na př. množství a koncentrace kyseliny, doby působení a tlaku, dospěje se ke způsobu, který umožní vyrobiti ještě silnější cukerný roztok a tedy vydatněji rašelinu vykořistiti.

Uvedené pokusy jsou nejen z vědeckého stanoviska velmi zajímavé, ale i, a to především, veliké důležitosti národohospodářské. Opravňují totiž k naději, že se v zemích, kde se vyskytují rozlehlá rašeliniště, jež poskytují dosud jenom nepatrný užitek, jako na př. v Irsku, v budoucnosti vyvine kvetoucí průmysl.