Jak se vyrábí dřevěná dýha na nábytek

Výroba dyh.

Je všeobecně známo, že některá odvětví průmyslová užívají různých prostředků, aby se nepěkný neb málo ušlechtilý material zakryl jiným lépe zbarveným neb vyznamenávajícím se silnějším leskem neb zajímavou kresbou.

Ve stavitelství obkládáme surové zdi cihelné hladkými, leštěnými nebo polévanými kameny, v kovoprůmyslu se pozlacují, postřibřují, poměďují atd. kovy méně cenné, rozličné látky se potahují plátnem, hedvábím, koží a pod.

Témuž účelu odpovídá v nábytkářství dyhování, jímž se krásné zbarvení neb žilkování drahých druhů dřev, která jsou schopna leštění, má využit na okrášlení nábytku všeho druhu.

Dřeva taková jsou však příliš drahá než aby se mohl z takového ušlechtilého materialu vyrobit massivní nábytek; proto se hotoví ze dřeva lacinějšího a obkládá se toliko tenkými listy ušlechtilejšího materialu.

Zajímavou úlohou, jak učinit výrobu těchto tenkých dyh čili dřevěných furnýrů co možno lacinou a odstraniti při tom jakékoli plýtvání materialem, se zabývali četní vynálezci, a byly za tím účelem sestrojeny velmi důmyslné stroje.

Dyhy mají být co možno tenké, zpravidla ne více než 1 mm. Není to pouze drahocennost materialu, nýbrž jsou to také ohledy technické, které vyžadují takové tenké listy, neboť při nepatrné tloušťce se dyhy dají nejsnáze hladce a trvalivě připevnit.

Dříve se dyhy vyráběly výhradně rozřezáním špalíků pilou; způsob ten je však příliš drahý, jelikož se tvořením pilin ztrácí skoro právě tolik materialu, co ho vyžaduje sama dyha. Proto nepracují moderní řezací stroje dyhové pilami, nýbrž noži a přístroji hoblovacími. Mřížové pily sloužící na výrobu dyh pracují s tenkými pilkami dobře kalenými a jemně ozubenými, které ze dřeva silného 26 mm řežou 12, v nej příznivějším případě 25 listů. Pily kruhové se pro tento účel osvědčily méně.

Moderní řezací stroje poskytují listy tenké jako papír a to bez tvoření hoblin nebo pilin, tedy bez jakékoli ztráty materialu; listy jsou tak tenké, že se jich skutečně často užívá místo papíru, na příklad na lepení stěn místo čalounů, na polepování dřevěných skřínek a desek knih, jakož i na výrobu navštívenek a pod.

Vedlo by to příliš daleko, kdybych zde měl dopodrobna vysvětlit konstrukci těchto strojů; stačí objasním-li podklad, na kterém se zakládají. Výroba dyh se u prvního druhu těchto řezaček děje nástrojem hoblíkovitým. Jedem-li s náležitou energií hoblíkem po prkně, utvoří se tříska, hoblina.

Nahradíme-li ruční hoblík přístrojem, jehož želízko jde přes celou šířku prkna, a které může být regulováno tak, aby vždy ubralo stejnoměrnou třísku o nepatrné tloušťce, nabudem při každém postrku přístroje list o celé šířce prkna.

Druhá konstrukce dyhových řezaček děkuje svůj původ jiné a rovněž velmi zajímavé myšlence vynálezce. Představíme-li si kmen stromu jako velmi pevně svinutý svitek papíru, musí se také list, ze kterého sestává celý svitek, dát tak odvinout, jako svitek čalounů nebo papíru na noviny. Tento předpoklad není sice úplně případný, jelikož kmen stromu nesestává z navinutého listu, nýbrž z pevně srostlé vláknité hmoty; ale upotřebením přiměřené síly a vhodného přístroje musí se přec takový list oddělit od klády a tato sama se proměnit konečně v jedinou dyhu značné délky.

Při tom se dřevo vloží jako na soustruhu mezi dva hroty, takže se otáčí kolem své podélné osy, načež se proti němu nastaví nůž o délce klády. Řez tohoto nože má za následek, že se otáčející kláda rozvinuje jako kus čalounu. Tím způsobem dostanem dyhy o velikém plošném rozsahu, kterých se užívá také na obkládání stěn.

Také tenká prkénka na bedničky doutníkové a škatulky na zápalky se tím způsobem vyrábějí, aby se pak strojem stejnoměrně rozřezala na menší kusy. Aby se material snáze zpracoval a nekladl noži příliš velký odpor, měkčí se dřevo několikahodinným vařením a řeže se na dyhy ve stavu teplém.

Dle způsobu práce těchto strojů rozeznáváme hoblovací stroje rovinné a spiralné. Stroje tyto pracují nanejvýš úsporně. Je skoro neuvěřitelno, že ze dřeva o síle 20 mm lze rovinnými stroji vyrobiti 100 až 150 dyh, které mají arci jen asi tloušťku papíru.

Naše továrny na dyhy i továrny v Německu zůstávají daleko za podobnými podniky americkými, z nichž se zmíním pouze o dyhárně firmy Vencer Mills v Astorii na Long Islan-du (New-York). Závody tyto leží při East River u Bowery Bay; dřevo se sem vozí po nákladních lodích. Mocné jeřáby vybírají náklad z lodí a kupí jej na hromady; jsou to po většině čtyřhranné přitesané klády afrického dřeva mahagonového. Klády se řežou pilou na kusy na vhodnou pro stroj délku.

Při řezání dyh je možno odřezat za sebou jenom pět dyh; pak se musí pila brousit, což trvá dvě hodiny Je-li dřevo zvláště sukovité, bývá pila tupá již i po jediné dyze, a tak se stává, že špalek zůstane ve stroji často po dvě až tři neděle než jest úplně rozložen. Jakmile byla dyha nařezána, polepují se oba její okraje proužky muselinu, čímž se zabraňuje její borcení; pak se několik dní pozvolna suší.

Dyhy, již se neřežou pilou, nýbrž řezačkou, vyžadují, jak již praveno, zvláštní přípravy; vystavujíť se po několik hodin účinkům páry. Nůž řezačky se může postavit tak, že krájí listy o síle 0,6 mm až 6 mm. Hoblovací stroje, které mění kládu v dyhu jediným spiralovým řezem, zpracují zde jenom menší špalky. V tomto americkém závodě se dyhy také lisují, má-li se jim dodati zvláště krásného vzhledu, což se provádí hlavně u dyh dubových.

Při tom se kladou listy po třech nebo čtyrech na sebe a složky se pak vkládají do přihrádek lisu, načež se podrobují velikému tlaku, při čemž na ně působí horká pára.

TIP: Dřevěný nábytek drevko je ověřená kvalita za rozumné peníze.