Jak se za poslední dva tisíce let změnila průměrná délka života?

Žijeme déle než naši předkové.

Velmi rozšířeno je mínění, že lidé žili v dřívějších dobách klidnějším životem a proto dosáhli vyššího věku než my moderní lidé, štvaní rychlým tempem moderního života.

Proti tomuto názoru mluví však statistická vyšetřování, podniknutá v poslední době zvláště v Americe. Podle těchto údajů se ukazuje, že většina lidí dosahuje dnes stáří 60—70 let, nepřihlížíme-li ovšem k vysoké úmrtnosti v prvních dvou letech dětského věku.

Srovnáme-li však tato data, která odporují běžné představě o poměrně nízkém stáří, jehož prý moderní člověk dosahuje s průměrným úmrtním věkem lidí dřívějších dob, dospíváme k přesvědčení, jež nás může naladili optimisticky.

Zajímavo je, jakým způsobem dá se vyšetřit věk úmrtí našich předků. Při četných vykopávkách byly vyšetřovány anatomicky nalezené kostry, čímž dosáhlo se dosti přesných výpočtů o věku, jehož se naši předkové dožili.

Tak vypravuje americký učenec T. Wingate Todd, jak prozkoumal hroby římské kolonie z první doby po Kristu. Nalezl také velmi četné náhrobní kameny, na kterých byl vždy napsán rok, narození a úmrtí. Jak tyto náhrobky, tak také další jeho zkoumání v Africe a ve Španělsku ukazují na to, že většina úmrtí připadala mezi 20. a 30. rok života, při čemž však je třeba poznamenali, že nešlo nikterak o lidi, kteří padli v bitvě.

Naproti tomu stojí na příklad údaje z dnešních anatomických ústavů, ve kterých se používá průměrně ke studijním účelům mrtvol lidí, kteří dosáhli asi 45 let. Ještě nepříznivější poměry byly nalezeny u primitivních národů, takže na příklad černoši, jak v Africe, tak i v Americe dosáhli většinou průměrného věku 30 let.

U Tasmánců, národa již dnes vymřelého, který stád na velmi nízkém kulturním stupni, bylo prokázáno zkoumáním nalezených lebek, že většinou umírali kolem 25. roku. Stejný výsledek mělo prozkoumání rozsáhlého pohřebiště v Pecos v Novém Mexiku, kde Todd prozkoumal asi 600 koster z 18. až 8. století před Kristem. Také zde bylo úmrtí v pokročilejším věku vzácností.

Ze studií amerického učence je patrno, že úmrtnost ve vyšším věku je poměrně mladšího data. Vyšší věk, jehož se moderní člověk dožívá, vysvětluje zjevně velký pokrok vnější bezpečnosti, lepší a rozumnější způsob života a systematicky prováděná zdravotnická opatření.

Moderní lidstvo má tudíž »naději věřit stejně jako Shaw, autor duchaplné hry »Zpět k Methusalému«, že se dožije rovněž věku Methusalémova.«