Jak správně skladovat brambory? Zkuste to jako naše prababičky

Uchovávání brambor.

Abychom brambory řádně zužitkovati mohli a co nejdéle beze škody uchovali, jest třeba chrániti je jednak proti vysoké teplotě, jednak proti mrazu v zimě. A byť se to zdálo býti nepochopitelným, tvrdíme, že obtížnější jest zachovati brambory před teplem než před zimou.

Teplo vzbuzují brambory samy svým dýcháním — jsouť to živé rostliny — a může teplota tak vysoko vystoupili, že se brambory vlastním teplem v páře, která zároveň z nich odchází, uvaří a říkáme, že se spaří.

Nedostoupí arciť teplota nikde skutečně bodu varu, ale když nemůže teplo nikudy unikati, jsou-li brambory hned po sklizni proti přístupu vzduchu uzavřeny, spotřebují kyslík a zadusí se.

To stává se když brambory zvláště za teplých dnů sklidíme a hned dáme do sklepa, aniž bychom otevřením okénka a dveří o náležitý průvan se postarali. Nemusí konečně vždy k zadušení brambor (spaření) dojiti, ale přece i při náležité obnově vzduchu se v hromadě brambor tolik tepla zadrží, že brambory záhy klíčí.

Že děje se to na útraty výživných látek, škrobu a bílkovin, jest pochopitelno a proto musíme pečovati o to, aby brambory až do pozdního jara se bez klíčení uchovaly. Jest to ale tak rozšířený zjev, že již po vánocích brambory klíčí a později od sebe trhati se musí, že se žádný hospodář nad tím nepozastavuje a přec nemělo by tomu tak býti, i takové ztrátě máme se vyhnouti.

Sklep hodí se jen pro ukládání menšího množství brambor a to pro nejbližší potřebu, nikoli k uložení pro jaro. Tu jsou stohy, či krechty nevyhnutelné a také všude, kde brambory se na líh neb na škrob pracují a tady ztráta škrobu vyklíčením zvláště se pociťovala, ukládají se brambory jen v krechtu tak, jako brambory na semeno.

Jámy, které krechty mají nahraditi jsou zavržitelny zrovna tak jako krechty hluboké. Dělání hlubokých krechtů je oblíbeno proto, že se brambory snadno proti mrazům zaopatří, ale tím více trpí pak teplem.

Krechty mají býti jen povrchní, nejvýše dva metry široké, dlouhé pak mohou býti jakkoli a vedeny vždy směrem od severu k jihu a to proto, aby jednak nepromrzly, kdyby byl ostrému a studenému severáku celý bok vystaven a opět zase vyhřál by se z jara bok k jihu obrácený a brambory by počaly klíčiti. Spodek krechtu se mělce as na 12 cm. vyoře a naoraná hlína po obou stran vyhodí. To děje se proto, aby se brambory nerozkulovaly a abychom získali trochu země k prvnímu obhození.

Do vyhozeného krechtu se brambory po žlábku s laťkovým dnem pouští a nasypají v ležatý hranol tak, jak se samy sebou navrstviti dají, aniž by se sesypávaly. Pak se brambory tenkou vrstvou nejlépe dlouhé slámy pokryjí a aby ji vítr neodnesl, pohodí se semo tam hlínou. Tak zůstanou brambory opatřeny týden i déle; nic neškodí, kdyby do nich i pršelo, vyschnou záhy.

Tím, že nejsou brambory vysoko navrstveny, jest možno, že teplo a páry z nich volně unikati mohou a pokrývka zároveň brání vychladnutí povrchu brambor do té míry, aby se na něm pára zprostředka unikající srážela. Tak udrží se brambory suché. Po týdnu i déle dle počasí (čím chladnější počasí tím dříve) počínáme krecht ze zdola hlínou přihazovati a to jen slabou vrstvou hlíny, která by chránila brambory před nenadálými nočními mrazíky. Široký hřeben zůstane na dále jen slamou kryt a na noc pokryjeme jej otýpkami slámy, jež se na den sundají.

Tímto způsobem opatrované brambory se řádně vydýchají, vychladnou a k zimnímu spánku připraví. Teprvé když studené větry věští příchod mrazů (v listopadu) přihodíme hlínu výše k hřebenu a silněji na boky. Hlína získá se naoráním kol krechtů. Hřeben se ale nikdy hlínou nepřikryje, nýbrž nechá se po něm žlábek, do něhož se uloží víchy slámy, aby se škodlivé kolmé zatížení brambor zamezilo. Vrstva hlíny na prismách stačí 35—40 cm. silná.

Proti prudkým mrazům nechrání i sebe silnější vrstva a brambory se jen zbytečně mačkají. Jest proti silným mrazům nutné opatření jiné a to pokrytí prismy špatným teplovodičem. A tu vídáme, že pokrývají se prismy hnojem. Tento způsob jest nehospodářský a zároveň účeli nevyhoví, neboť hnůj čerstvý zmrzne, nepřilehne, a děrami pronikne studený vítr a prismy promrznou.

Stejně nehodí se k ochraně proti mrazům sláma, poněvadž špatně přiléhá a vítr ji načechrává. Poměrně lepší jest buď vrstva úhrabků neb zkažených plev ale také jest nebezpečí, že ji vítr odnese a odporučujeme proto prostředek naprosto jistý — lesní hrabanku; známe její výtečný účinek ze zkušenosti. Stačí vrstva jen na dlaň vysoká, aby chránila naprosto před polomrazy až 26° C.

Stává se, že v místech zvláště větrům vydaných promrzne vrstva hlíny 40 cm. do polovice, někdy i hlouběji, nikdy se ale mráz nedostane až na slámu. Lesní hrabanku lze rok od roku na suchém místě uschovati.

Jest to tedy prostředek na zcela jednoduchý způsob a laciný, při tom neobyčejně působivý, že opětně důtklivě jej odporučujeme.