Jak to u nás bylo s banány za první republiky?

Banány

Nařízení, aby nebyly odhazovány po ulicích slupky z ovoce, jablek a hrušek, bude muset být v poslední době u nás rozšířeno nařízením o slupkách banánových. Ano, časy se mění! Co bylo dříve běžným zjevem, to znenáhla mizí — a obráceně, co bylo dříve vzácností, je dnes, ne-li všedni tedy aspoň běžné.

Vzpomeňte si a řekněte sami; ještě před dvěma nebo třemi roky byly u nás banány takovou vzácností, že jste je viděli nanejvýše za výkladem některého lahůdkáře, nebo hezky do žluta kolorované v zeměpisné učebnici. A když si někdo koupil banán, musel nevyhnutelně proměnit nějakou papírovou bankovku, protože drobné na ten luxus nestačily. A chraň pámbu, pustit se do něj veřejně na ulicil! To by bylo šeptání o bezbožnosti, provokaci — a kdo ví o čem ještě. Podívejte se dnes! Nejsou tornu ani plné dva roky, co se na ráz, skoro přes noc objevily za výkladními skly obchodníků sympatické košíčky s kupkou narovnaných zlatožlutých rohlíčků, nebo někde celý visící trs a pod ním výrazný nápis:

»Banány«

Ale ještě tehdy se je báli lidé kupovat přes to, že byl kus již za dvě — tři Kč. Prostě, nevědělo se mnohdy bezpečně — jak do nich, a když byl jeden naloupnutý banánek položen na ukázku vedle, byla jim otevřena cesta a začala jejich sláva. Nikdo by nevěřil, že se u nás vžijí tak brzy a tak dokonale. Neobalují se již růžovými pentličkami jako dárečky pro děvčátka, nedávají se dětem jenom za jedničku z mluvnice, ale jsou kupovány jako ovoce, jehož přednosti kdekdo již poznal.

Malí caparti dokonce mají již v loupání banánů takovou virtuositu, že je radost na ně pohledět, když se tří nebo čtyř stran podélně odhrnují slupku a pak zaryjí bílé zoubky do toho žluťoučkého, jako máslo měkkého a vonného masíčka. Není tomu dávno, kdy nám vyprávěla starostlivá maminka, že její malá Libuška uměla říci »banán« dříve než obvyklé »táta a máma«.

Vykládání banánů na pražském nádraží
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nemyslete, že doprava banánů k nám je tak jednoduchá, jako na příklad dovoz austrálských jablek a pod. Banány jsou dvakrát týdně otrhávány na plantážích s poražených stromů. Když jsou banánové hrozny, mnohdy vážící až tři čtvrti metrického centu, nakládány, jsou ještě zelené a nezralé. Doba, určená na jejich dopravu z Malých Antil nebo Jaimaiky k nám, je určena k jejich dozrání do žlutá. Zelené banánové hrozny jsou rozloženy na slámě nebo palmových listech a během transportu několikráte překládány. Kazící se plody jsou ihned odstraňovány, aby se ostatní od nich nezkazily. Než se dostanou banány na místo určení, jsou nejméně šestkrát prohlíženy.

K nám se dostanou banány o něco později, než do zemí severoevropských. V poslední době, jelikož bylo sníženo clo, jsou i cenově přístupnější konsumentům. Jediné, co ještě jejich cenu zatěžuje, je předepsaná sedmnáctiprocentní luxusní daň, jíž u nás podléhají. V poslední době jsou dováženy i do Petrohradu a Tiflisu (je zajímavo, že v Petrohradě se z banánů »luxusní« daň neplatí). K nám json dováženy ve zvláštních vagonech, do nichiž se překládají přímo z lodí. Podle loňského roku odhaduje se přibližně roční spotřeba u nás na 120 vagonů, každý o 5.000 kg banánového nákladu.

Myslím, že u nás není jediné maminky, která by nevěděla, že banán, nad jiné ovoce vyniká velikou výživností. Proto ve dávají svým dětem. Proti jiným druhům ovoce vykazuje banán nejpříznivější složení po stránce chemie a fysiologie výživy. Obsahuje nejenom mnoho škrobovitých látek, ale i více bílkovin než má jablko, hruška, nebo ovoce peckovité. I těm nejmenším ca