Světélkující maso.
Stalo se r. 1891 v Brně v Nádražní ulici, čís. 178, ve III. poschodí, dveře 18. Studujíc, pracovala jsem tiše ve svém pokoji. Najednou slyším z kuchyně zděšené volání: »Strašidlo, strašidlo!«
Služka šla po tmě do špižírny, kdež leželo na stole několik ¡vepřových řízků. Se světlem v ruce prohlížely jsme špižírnu, nenašli ale nic zvláštního; když však jsem světlo zhasla, svítily řízky na míse tak jasně zeleným světlem, že viděti bylo na hodinky; ukázalo se mi množství kulovitých bakterií, jež jasně svítily.
Při mírném zvětšení jevily se jako tečky, jež sem tam se míhaly. Ve dne však nebylo možno na řízcích zhola ničeho poznati. Maso bylo, úplně zdravé, zcela čerstvé a beze vší stopy nějaké hniloby.
Něco podobného stalo se kdysi ve Rjece, když o velikonocích koupili si 3 studenti beránka čerstvě zabitého. Skopové maso je v krajinách těch obyčejným a velmi laciným. Polovinu snědli a druhou, ještě syrovou, pověsili ke stropu svého obydlí.
Jak velké bylo jejich zděšení, když viděli večer při tmě jasně maso zářící. Při dotknutí se ho záře ještě se zvětšovala a prsty a vše, čeho se jimi dotkli, vydávaly stejné světlo. Jeden ze studujících běžel všecek ustrašen k slavnému profesoru anatomu, jenž vysvětlil přítomným, že zjev ten je dosti častý a nazývá se »Fosforescense« či světélkování masa.
Úkaz tento jevívá se i na shnilém dřevě, na rybách, na svatojanské mnišce, na svítilkách, krascí a j., a i na nerostech. Vysvětluje se proměnou chemickou, pozvolným okysličováním, jehož splodinou jest u masa kysličník fosforečný a u jiných látek splodiny jiné.
Dočetla jsem se kdysi ještě tento zajímavý příběh:
Když bratří Bartolínové r. 1641 v Montpelieru se zdržovali, pověsila jakás paní koupené maso na zeď u nohou své postele. Když se v noci probudila, viděla světlo a myslila, že domácí lidé zapomněli lampu shasiti. I vstala, ale veliké bylo její překvapení, když viděla, že světlo přichází od stěny kdež maso byla pověsila.
Prapodivné myšlenky strašily jí v hlavě. Nejprve vzpomněla si na nebožtíka muže, s nímž za jeho života někdy nepříliš vlídně nakládala. Pak zase doufala, že nebe vyvolilo její chyžku k nějakému zázraku. — Teprve bratří B. uklidnili její mysl výkladem, že to není nic jiného, nežili světélkování masa.
Že i lecjaký starý pařez, nebo častěji ještě stará vrba postrašila pozdního chodce v noci svou září a světélkováním, není Žádnou vzáností. Podobně má se to se ¡světélkováním svatojanských mušek, hnijících látek živočišných, různých sloučenin svítivých.
Nemusí to však býti vždy změna chemická, mnohdy jsou to zjevy těžko vysvětlitelné a neníť ani dosud známa příčina všech zjevů fosforescense. Že mnohdy i v našich příbytcích se objeví takové světelné úkazy, jež přímo hrůzně a strašidelně na každého působí, mnohý již zažil.
témata článku:
Diskuze k článku „Měli bychom se bát svítícího masa?“