Města budoucnosti podle roku 1903

Velkoměsto budoucnosti.

(Dle úvahy architekta Bell-Archer-a.)

Pojem o vzhledu budoucího velkoměsta nenabudeme, porovnáme-li snad přítomnost s minulostí, ježto nelze říci, že by vývoj postupoval úplně stejnoměrně. Město, které bude po několika desítiletích mít počet obyvatelstva jako dnešní Londýn, nebude nikterak podobno dnešní anglické metropoli.

Vzhled měst se příliš znatelně nezměnil způsobem stavby ulic a domů; za to však zavedení drah pouličních a podzemních mělo v posledních desítiletích velký vliv na tvary ulic a způsobí v budoucnu ještě značné změny na plánech měst.

Nové dopravní prostředky vyžadují nová zařízení, a obtíže, které vznikají a budou ještě vznikati zvětšením dopravy pomocí nových dopravních prostředků, způsobí, že si názor o nutnosti odchýlení se od nynějšího způsobu stavby měst během času úplně prorazí cestu.

Rychlost, jakou vzrůstají velkoměsta a počet jich obyvatelů, jest úžasná, a možno mit za to, že nebude-li tento vývoj zadržen neočekávanými překážkami dopravy, budou některá města za 100 let čítat 20, 30 ba 40 mill. obyvatelů.

Různá zařízení, jako doprava uliční, bicykly, automobily, telefon, elektrické a podzemní dráhy umožňují každému obyvateli úplné a rychlé spojení s kteroukoli částí velkoměsta. S ohledem na tyto okolnosti lze si učiniti představu o velkoměstu budoucnosti dle tří činitelů. Předně z šířky ulic, za druhé z celkového plánu města, a za třetí ze vhodného uspořádáni a rozdělení dopravních prostředků.

Obyčejně se dávají za vzor stavby moderního velkoměsta města americká, která mají čistě pravoúhelné uspořádání ulic. Ale již ta okolnost, že právě ty ulice, které porušují pravidelnost obrazu takového města jdouce ve směru úhlopříček, vykazují stále a všude mnohem větší dopravu a frekvenci než-li ostatní ulice, dokazuje, že pravoúhlé uspořádání městských ulic neodpovídá nikterak usnadnění dopravy a spojení vůbec.

Kdybychom rozměry budoucího ohromného nějakého velkoměsta odhadli na 50 km do čtverce, lze si pomyslit, jak ohromnou okliku by musil každý učinit, kdo by se ve městě s pravoúhelným uspořádáním ulic chtěl dostati z jednoho konce na druhý, diagonalně protější; přímá vzdálenost činila by 70 km, člověk ten by však musil projít 2 X 50 = 100 km, tedy o 30 km více. Aby se tedy zjednalo kratší spojení, musily by se mimo ulice pravoúhlé zřizovat též ulice úhlopříčně v obou směrech. Lze však předvídat, že by tyto ulice byly záhy nad míru přeplněny dopravou, a že by zvláště na křižovatkách nastávaly pro dopravu velké obtíže.

Vždyť by se v rozích čtvercových skupin domů sbíhalo osm ulic.

Značnou výhodu a ulehčení pro dopravu pouliční by mělo zavedení skupin domů šestiúhelníkových místo dosavadních čtvercových.

Takové uspořádání, jak naznačeno na př. v obrazci, by vyžadovalo též širší ulice v poměru k rozsáhlosti těchto skupin; ulice by pak šly ve třech směrech, které by sice nebyly přímé, ale tvořily by pouze slabě vlnitou čáru.

Ještě lépe by však vyhovovala veškerým požadavkům jak dopravy, tak zdravotnictví i krasocitu úpravu domovních skupin sice též v šestiúhelnících avšak dle obrazce.

Ulice by byly vesměs přímé, a malé troj-úhlové plochy vzniklé na křižovatkách by se užily na upravení parků, umístění pomníků, restaurací, menších veřejných pavillonů atd. a dovolovaly by tak nejen přístup vzduchu a slunci k obytným stavením, ale umožnily by i jejich lepší arckitektonické rozvinutí a pohled na ně.

Skupiny domů v budoucím velkoměstě budou míti mnohem větší rozměry, což nemusí zvláště překvapovat, ježto se tak stane z ohledů zdravotních. Pro obyvatelstvo bude zřízeno množství parků a zahrad, z nichž každá bude určena pouze pro určitý omezený počet obyvatelů.

Jednotlivé bloky domů moderního velkoměsta lze si tedy představiti tak, že okolo kruhovitého parku stojí domy tvoříce šestiúhelník; obyvatelstvu bude tím poskytnuta možnost míti vyhlídku do bujné zeleně zahrad nebo parků na jedné straně domů a k tomu bezprostřední blízkost dopravních prostředků se strany druhé.

Usnadnění dopravy tímto uspořádáním plánu města bude velmi značné. Ježto bude každý pouliční vlak míti stejně příznivou polohu jako druhý, nenastane nikdy přeplnění a doprava by bylo rozdělena stejnoměrně. Ale ohromné množství spojovacích a dopravních prostředků bude pak vyžadovat ještě jiné rozdělení, jaké se již ve mnoha velkých městech počíná vyvíjet — rozdělení dopravy na patra ležící nad sebou.

Pouliční doprava osob bude pod zemí, tedy toho způsobu, jako jsou dnešní podzemní dráhy ve velkých městech, vozy budou jezdit ve výši přízemku, tedy jako ve dnešních ulicích, a chodníky pro chodce budou zřízeny ve výši prvého' poschodí, kde nebude pro obyvatelstvo žádné nebezpečí přejetí jako dnes.

Přechody budou zřízeny ve tvaru můstků. Domy následkem těchto okolností budou na předních svých stranách (do ulic) opatřeny jakousi sloupovou představbou, nebo již bude toto sloupoví tvořit část domu. Vlastní ulice pro chodce ve výši prvého poschodí budou tedy o šířku chodníků širší než dolejší poschodí, kde bude doprava. Následkem tohoto rozdělení budou nutny do domů tři vchody nad sebou.

Srovnáváme-li toto uspořádání ulic se dnešním částečně nepravidelným, částečně pravoúhlým, musíme uznat, že přednosti tohoto theoretického plánu moderního velkoměsta jsou tak značné, že přes velké finanční obtíže, které by jeho provedení stálo, dojde jednou k němu přec, jen co doprava dosáhne svého vrcholu a dnešní uspořádání ulic pro ni nepostačí.

Nelze pochybovat, že tato přeměna nebude náhlá, ale že jednotlivé části měst budou poznenáhlu přeměňovány v nové, moderní čtvrti, až konečně celé město bude poskytovat jednotný obraz.