Dnešní noc.
Napětí uvolněním Slovenska nepovolilo. Všude se těžko dýchalo.
I ta Praha, která dovedla se vždy přenésti přes těžkosti dne, tentokráte se nemohla vzpamatovat. Různé pověsti šly městem. Tvořily se hloučky. Od ucha k uchu zněly prapodivné zvěsti. Sem tam nabyly konkretnějších forem, aby zase za chvíli byly zviklány. Tak divně zněl rozhlas.
Různým způsobem vykládali si lidé titulky denního tisku. V tiskárnách čekalo se dlouho do noci: všude napětí. Jako by se čekala nějaká strašlivá zpráva, která jen v podvědomí se ozývala. Tisíce a tisíce lidí nespalo. Nemohli se dočkati rána.
Přijímače byly otevřeny a pak po páté hodině ranní ozval se známý signál českého rozhlasu. Jak úderem kladiva působila zvěst hlavního štábu určená velitelům všech skupin připravit k odevzdáváni...
Bylo to horší, než kdo si mohl myslet.
Na noc ze 14. na 15. března nemůže nikdo z nás zapomenout.
Sotva se rozbřesklo ráno, kdy poprašek sněhový ležel na pražských ulicích, vybíhali lidé z domů.
A přece i tyto nejhroznější okamžiky které může prožívat národ, který nikdy nikomu neublížil a který chce žiti ve svém a po svém, který chce zachovat mateřskou řeč generacím budoucím, zachoval se tak, jako se zachovává každý, kdo není si vědom viny. Přijal ránu osudu za viny nespáchané.
Věřte, že dnešní ráno vryje se hluboko v pamět každému, kdo je uvědomělým národovcem.
Poznámka Bejvávalo.cz
Autor článku, pan Josef Jošt, byl 24. 4. 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za svou činnost v odbojové organizaci Obrana národa a 2. 10. 1942 popraven...
témata článku:
Diskuze k článku „Německá okupace: Tíživá atmosféra rána 15. března 1939“