Nikola Tesla a jeho snaha o komunikaci s mimozemšťany

Fantastické konkluse

Nikola Tesla, rodilý Urvat, nyní Američan, známý vynálezce, drahý Edison, vyslovil vedle myšlénky, že telegrafování bez drátu i přes oceán bude za nedlouho možným i myšlénku jinou, na pohled až bizarní. Telegrafování na jinou oběžnici naši sluneční soustavy.

Tesla pracuje s elektrickými přístroji s napjetím dosud jinde nedosaženým a domnívá se, že bude lze působiti i na přijímací elektrické přístroje obyvateli oběžnice již se týče.

Míněn je zde Mars, oběžnice vzdálené od země asi polovinu zemské vzdálenosti od slunce.

Jsou-li správné domněnky hvězdářů, že inteligence Marsanů stojí na daleko vyšším stupni než naše, potom jest i to pravděpodobno, že pokusy o dorozumění s pozemšťany provádí již dávno, ovšem prozatím bez výsledku.

O jejich pokroku duševním lze souditi nejen z okolnosti, že Mars jest planetou starší země a že tudíž — pokračoval-li vývoj tam podobně jako na zemi, jsou Marsané přirozeně vzděláním dále, leč také z objevů hvězdářských, které tvrdí, že na Marsu jest provedena hotová, pravidelná soustava průplavů, což o vysoké inteligenci jich stavitelů svědčí samo sebou. —

A budiž mi dovoleno vysloviti také mojí myšlénku:

Učenci nevědí dosud, co jest to vlastně severní záře. Stejně jako ostatní domněnky může býti správnou i ta, že příčina tohoto zjevu jest mimo naši zemi. Snad jsou to ony soustavné pokusy živoucích bytostí z jiného bodu sluneční soustavy, které však svými přístroji pozemšťané přesně zachytiti a jim porozuměti ještě nedovedou. V polárních krajinách objevuje se za zimních nocí tato záře zvláštního světla i barev; současně chvějí se magnetické střelky kompasů i v našich zeměpisných délkách; hvězdáři zapisují, registrují, leč záhada zůstává záhadou dále. —

Než vraťme se k fantastické Testově myšlénce. Vynálezce doufá, že snad za nedlouho budeme míti přímé zprávy z Marsu, nejen o jeho obyvatelích a vzhledu jiného tohoto světa, ale i zprávy o životě Marsanů vůbec, o jejích vzdělanosti, o jejich pracích, snahách i zájmech.

Jak bylo by možno to provést ?

My dorozumíváme se pouze řečí a písmem. A zdá se, že na tak velkou vzdálenost zvuk sotva stačí.

Tedy písmo.

Už při té myšlénce mozek skoro vypovídá službu. Co tu nastává nutných předpokladů. Jest k tomu nutno, aby Marsané obdařeni byli tělem, podobným našemu, aby měli smysly podobné našim, aby znali zvukovou mluvu a ta aby dala se rozložití v hlásky podobné našim. A když už nelze o věci té ani skoro jinak mluvit než bizarně, i když připustíme všechno to, ba i dále, že Marsané, jsouce vzděláni o celé věky před námi, znají naši zemi i nás mnohem lépe než známe my je a na inteligenci naši pohlíží snad s větší výše, než my na inteligenci cvrčka, jakým způsobem mají se dorozumět s námi, když my podobně při celé převaze duševní nad cvrčky, ani s těmito se dorozumět nedovedem?

Po chvíli přemýšlení vidíme teprv propast, dělící nás od jiných světů. Ta jest mnohem a mnohem větší než pouhá vzdálenost.

Však posléze: Předpokládejme ještě více. Ze i tyto podmínky jsou příznivé. A že jest možno poslati na Mars depeši s obrázkovým písmem, nebo s obrázky tedy a dostati výměnou podobnou.

Obrázek pozemšťana značil by tedy větu:

„Takhle vypadáme my!“

A depeše s Marsu s obrázkem Marsana: „A my takhle!“,

Leč možno také, že v podobizně pozemšťana by Marsané domnívali se vidět stejně dům k obývání jako strom, nebo mapu nějaké končiny. A s jejich depeší dělo by se u nás stejně.

Ještě nejlépe by asi porozuměli naší početní soustavě a jednotlivým početním výkonům, ale to by nebylo ještě celkem úspěchem. Ba ani porozumění obrázkovému písmu ne. Vždyť vedle představ, které se dají zobrazit, jest mnoho pojmů abstraktních, které zobraziti se nedají; potom přídavná jména, slovesa atd. Jak tedy sdělovati si myšlénky?

To jsou všecko záhady přímo závratné. A pro nás dvojnásob, kteří neznáme ještě ani ten svět ve kterém žijeme, který nás obklopuje v bezprostřední blízkosti.

Pravda, duch lidský jest veliký, jak říkáme samolibě sami o sobě, ale i tato velkost jest náhled pouze subjektivní a na problémy, které se naskytají při každém kroku, ani při té velkosti nestačíme.

Neruda pěje kdesi:

„— Před žádnou, žádnou záhadou své šíje neskloníme — na klenby nebes nejzazší svým duchem zazvoníme! —“

Ale mnohde zůstává jen při tom. A záhady stojí dále. A čím dotýká se jich lidský duch, to jsou nejčastěji fantasie a jenom fantasie.