O teplých zimách, které před 100 lety trápily první lyžaře

Proč máme tak časné jaro.

Mírnost letošní zimy stala se dnes, když zobecněly již úplně zimní sporty, předmětem pozornosti nejširších kruhů.

A opravdu předčila svou mírností všechny své válečné i poválečné předchůdce, hlavně v minulých již zimních měsících: listopadu, prosinci a lednu.

Její mírnost není však tok abnormální, jak se obecně tvrdí. V nepříliš staré minulostí nalezneme dvě zimy s podobně nízkými teplotami. Jsou to zimy 1915—16 a 1918—19. První vykazovala v uvedených měsících průměrně 1,9 stupňů tepla, při čemž leden byl dokonce ještě o 0.7 stupně teplejší než letošní, druhá průměrně s 2.9 stupni, s prosincem, jenž předčil letošní o 1.3 stupně tepla.

Zima 1913 předčí dnes průměrně letošní o 0.1 stupňů tepla. Po tehdejším lednu následoval ještě neobyčejně mírný únor a mírné jaro. Velmi mírné zimy přinesly také roky 1881—82, 1898-99 a 1912-13.

O příčinách těchto mírných zim slyšíme různé nemožné výklady. Vypravuje se o odchylkách golfského proudu, které podle důkazů vůbec neexistují, o chladných vlnách z Ameriky, které zmýlily se částečně ve své cestě a nebo dokonce o zesíleném ozáření vysokých vzdušných vrstev.

Co se týče studených vln amerických, umožnila nám bezdrátová telegrafie denní sledování průběhu počasí v celém severním Atlantiku a severoamerickém kontinentu. Tu dá se dobře pozorovali, jak studené proudy s temperaturou přibližně —10 až —20 stupňů se uvolňují u severoamerického východního břehu, pronikají pravidelně jihovýchodním směrem a smísíce se s teplým nad oceánem se vznášejícím vzduchem, přibírají postupně teplotu oceánu.

Přibudou-li pak tyto vlny k Azorům, mohou způsobili nanejvýš ochlazení z + 15 stupňů na + 12. Pustí-li se výjimečně západním směrem a přibudou po dlouhém proudění přes golfský proud k Britským ostrovům, působí tam přímo jako »teplé vlny«.

Naše studené vlny jdou vždy bud z Grónska, nebo — a to ty nejpůsobivější — z Ruska. Poslední vyvolávají obvyklé naše prudké zimy, jako na příklad mrazivou zimu 1923—24, zatím co grónské studené vlny oteplují se již značně na své cestě přes oceán a přinášejí nám obvyklé studeně-vlhké podnebí.

Oteplení vysokých vzduchových vrstev zesíleným ozářením, uvedené jako příčina mírné zimy, stane se naprosto neudržitelnou představou, uvědomíme-li si pouze, jak snadno naše atmosféra propouští sluneční paprsky. Atmosféra nemůže ve větších znatelných rozměrech přeměnili sluneční světlo v teplo a získává svou vlastní teplotu téměř jen ze zpětného tepelného záření země.

Okolnost, že v zimních územích nerušeným vysokým flakem, nacházíme ve výši teplejší vzduch než u země, vysvětluje se poklesem těžšího chladného vzduchu k zemi nejbližších vrstev, jenž děje se nerušeně při klidném počasí s vysokým tlakem.

Vzdor tomu je slunce a jeho paprsky pravým původcem mírných zim a našeho počasí vůbec. Rozhodujícím je při tom zvlášť působivé sluneční záření v rovníkových územích.

Jelikož nedostává se nám stále ještě materiálu o běžných přítomných poměrech slunečných paprsků v tropech, nemůžeme předurčiti přesně utváření zimy, jejího konce a jara. Nastavší přesmyknutí cirkulačního systému bývá však obvykle trvalé, takže nenastane již pravděpodobně opravdové zimní počasí.

Také přísloví: Zelené vánoce, bílé velikonoce, neuskuteční se vždy, jak dokazuje již jednou uvedená zima roku 1913—14, jejíž duben byl také velmi mírný.

Sami pověstní »Ledoví muži« v květnu zmohli se tenkráte jen na nepatrný pokles teploty. Nemusíme se tudíž nynějšími přechodnými mrazíky dáti oloupiti o naději na další pokračování krásného a mírného jara.