Oves v české kuchyni? Pouze nouzová náhražka potravin z doby první světové války!

Oves — potravinou.

Požíváni ovesných jídel v cizině. — Omezení výroby ovesné mouky. — Výroba ovesných krup. — Ovesná rýže.

Před válkou používalo se ovsa a ovesných jídel většinou pouze jako diétetického prostředku při výživě nemocných lidi. Válka a nouze o potraviny změnila názor na oves a ovesná jídla a odstranila četné předsudky.

Věci chopili se různí odborníci, z nichž mnozí se zakousli do ovsa a ovesných jídel tak, že nestačí ani dost vynášet jejich výborné vlastnosti. Jako důkaz pro svá tvrzení uvádějí mezi jiným dobré výsledky, jichž se docílilo při výživě kojenců, kteří musí se vychovati bez mateřského mléka, krmením ovesnou moukou zavařenou do kravského mléka.

Mimo to uvádějí pro svá tvrzení také četné případy požívání ovsa ovesných jídel v cizině. Tak poukazují na to, že v Norsku, kde je oves hlavní obilninou, požívá se oves již dlouhou dobu částečně ve formě roubeniny ovesné (krup) nebo pečou se z něj zvláštní ploché koláče.

Podobně ve Skotsku a v Irsku. Ve Švýcarsku byla dříve denním jídlem ovesná kaše. V posledních desítiletích byla však vytlačena kávou. Naproti tomu ve Švédsku a ve skotských horách Jest ovesná krmě v četných krajích dosud jedním z denních jídel. Také u Angličanů a Severoameričanů jest podle zmíněných odborníků ovesná roubenina oblíbeným jídlem, jehož se neradi vzdávají i při svých cestách po evropském kontingentě.

Myslíme, že nebylo potřebí chodit ani tak daleko pro příklady k důkazu, že jest možno oves a ovesná jídle jísti.

Vždyť není to tak dlouho, kdy se v různých chudých horských krajích nejen v českých, ale i v jiných předlitavských zemích připravovala ovesná jídla.

Ve valašských horách, kde bývá i v normální době v mnohých letech silná nouze o chleboviny, děje se tak namnoze podnes. Stejně i jinde. Není tedy požívání ovesných jídel, i kdyby se to neznalo z historie, pro nás žádnou novotou. Na oves sahalo se ovšem pouze tehdy, když byla bída o jiné chleboviny.

Při požívání ovsa jest duležito, v jaké formě se tak děje.

V chudých horských krajích bylo zpracování ovsa pro požívání dost primitivní, takže ovesná jídla bývala všelijaká. Když před časem dospěl Válečný obilní ústav k náhledu, že jest v zájmu zajištění výživy nutno sáhnouti k ovsu, rozhodl se pro mletí ovsa na mouku.

Zkušenosti z poslední doby ukázaly však, že zpracování ovsa na mouku není právě ta nejšťastnější příprava ovsa k lidské výživě. Proto byla výroba ovesné mouky omezena a mlýny, které se zabývají zpracováním ovsa, dostaly rozkaz, aby vyráběly místo mouky ovesné kroupy, případně loupanou ovesnou tluč, něco obdobného jako byla stará ovesná roubanina. Na Moravě začalo již několik mlýnů více než před měsícem s touto výrobou.

Úřad pro lidovou výživu udělal zkoušky s výrobou ovesné rýže. Byly zbudovány stroje, které umožňují výrobu ovesné rýže. V továrnách v Ústí nad Labem, v Bohumíně a ve Štadlavě se ovesná rýže již delší dobu vyrábí.

Válečný obilní ústav dal prováděti zkoušky s vařením ovesné rýže. Podle N. Fr. Presse se zdařily. Ovesná rýže může se připravovali tak jako obyčejná. Může se podle těchto zpráv zavařovati do polévky, může se dusití, zavařovati do mléka jako rýžová kaše, přidávati k masu a i jinak připravovali jako obyčejná rýže. Také je jí možno použíti k přípravě nákypů.

Ostatně pro brněnské i obyvatelstvo jiných měst není ovesná rýže žádnou novinkou, neboť to, co se dnes z velké většiny prodává jako rýže, jest právě ovesná rýže. Proto jí většina hospodyň již zná. Jest podobná obyčejné rýži horší jakosti, neboť zrnka její jsou nestejná, namnoze rozmačkaná a zpřerážená.

Jest také jaksi měkčí než obyčejná rýže. Přesto podobá se rýži tak, že mnohá hospodyň si ani neuvědomila, že to není obyčejná rýže, ale že jest to rýže ovesná.