Proč nám Stalin v roce 1938 nepomohl proti Hitlerovi? Dobové vysvětlení se vám možná nebude líbit

O německo-ruské spolupráci.

Známý americký list „Commentator“ uveřejnil článek vynikajícího politického publicisty B. Shuba o německo-ruském poměru. V článku se praví v podstatě toto:

Dnes, kdy nová hranice mezi Říší a Ruskem je hotovou věci, nemělo by býti vlastně již pochyby o povaze spolupráce obou velmocí. Soulad, v jakém říšská obrana a ruská armáda provedly společná vojenská opatření, byl by býval bez pevné dohody nemožný. Pokouší-li se někdo chápati úkol Sovětského Ruska jinak než jako dokonalou spolupráci s Říši, je to nejen naivní, nýbrž také nebezpečné.

Konservativní, liberální a socialističtí nepřátelé totalitního systému byli zajatci své vlastní naděje a víry, že Sovětské Rusko se připojí k protinacistické frontě. Angličtí, francouzšti a českoslovenští státníci dali přednost tomu, že brali vážně Stalinova gesta a zakládali své budoucí akce na zcela neoprávněné domněnce, že Sovětský svaz bude vždy jejich spojencem.

Ačkoli legenda praví, že Stalin byl v září m. r. ochoten hoditi na misku vah celou váhu ruské armády ve prospěch pražské vlády, nic není méně oprávněného než tato domněnka. Nechápou-li londýnští, pařížšti a washingtonští státníci německo-ruskou alianci, současně a všeobecně, jako nejdůležitější událost moderních dějin, pak je očekávají nové nervové otřesy.

Nemůže býti ani řeči o tom, že Říše byla snad poškozena tím, že Rusko obsadilo polovinu bývalého polského území; naopak, tato skutečnost pro Říši je požehnáním, neboť ji zbavuje nutnosti udržovati na nepřátelské půdě silné posádky, aby po dlouhé měsíce čelila drobné válce. Neboť bude-li válka pokračovati, bude to válka proti Francii a Anglii, ve které o kus Polska více nebo méně neznamená pro Říši vůbec nic.

Důležitou skutečností je, že za tři týdny od začátku války a za měsíc po podepsání německo-ruského paktu o neútočení německá armáda byla s Polskem hotova. V tom tkví veliký příspěvek Stalinův.

Dále se v článku praví: Sen o spojeni německého průmyslového genia s ruským přírodním bohatstvím zaměstnával německé a ruské státníky nejrůznějšího zabarvení již asi 75 let. Ti, kdož se v Rusku před jednou generací vzpírali této unii, činili tak spíše z ideologických než z hospodářských důvodů.

Stalin byl chytřejší než car Mikuláš II. Dal přednost přirozenému spojenectví před nepřirozeným. Rusko-německá aliance bude míti spojením hospodářských osudů dvou největších evropských států nezbytně obrovský účinek na celé lidstvo.

Nynější dohoda je ideální pro oba partnery. Rusko koná v polovině Polska za Říši policejní službu, zatím co Říše stojí proti západním demokraciím se svěží armádou, která bojuje na poměrně krátké frontě.

S německou technickou pomocí bude Rusko vyráběti dosti potravin, aby uživilo německou armádu od dneška až do skonání světa. Britské loďstvo nemůže zatím dělati nic jiného než blokovati Baltické moře. Ani Winston Churchil nedovedl vynálezti metodu, jak dopraviti britské loďstvo do polských rovin, aby Říši byly uzavřeny ruské obilnice.

Nebylo také moudré počítati příliš se skutečností, že ruské hospodářství nebylo s to, aby uživilo dostatečně své vlastní občany! Německo bude vyživeno. Okolnost, že snad tato nutnost si vyžádá zmenšení dávek potravin pro Rusy, neznamená mnoho ve velké hře, kterou hraje nyní Stalin.

Jestliže Anglie a Francie se rozhodly bojovati proti Říši až do konce, aniž si uvědomily, že to znamená také konečný boj proti Stalinovi, pak jsou odsouzeny k nezdaru. Svým vojákům, kteří mají obětovati své životy, musí dáti nějaký větší slib než obnovení Polska a bývalého Československa. U srovnání s tak omezenými cíli má německo-ruský plán na organisaci Evropy daleko mocnější sílu.

poznámka redakce Bejvávalo.cz:
Výše uvedený text vyšel v Národních listech 21. listopadu v roce 1939. Bylo to tedy už v době vyhlášení »Protektorátu Čechy a Morava«, kdy byl český tisk zcela pod kontrolou německé moci.