Rekordní jedlíci aneb nemáte chuť na celou ovci a hromadu kamenů?

Muž se psem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Výkony slavných jedlíků.

Nesmrtelnost je možno dosáhnouti velmi různým způsobem.

Miltiades zachránil svou vlast před Peršarny, Herostrates zapálil chrám bohů. Goliášovi získala slávu jeho postava, Methusalémovi stáří a Homér je nesmrtelným básníkem. Nesmrtelnými stávají se však výkony nejen lidského ducha, nýbrž i svalů a žaludku.

Slavní jsou všichni Herkulové žaludku, jako Herodor z Magary, který snědl v poledne a večer dvacet liber masa a stejné množství chleba, a císař Maxmilián, který se odvážil sníst za den půl metrického centu masa.

Větší je výkon Milona Krétského, který nosil na zádech třeba celého vola, na němž si pak pochutnal. Claudius Albinus dával přednost ovoci. Nebylo ničím neobyčejným, snědl-li za nedlouho 500 fíků, 100 broskví, 10 melounů, 20 liber hroznů a 100 sluk.

Ještě znamenitější chuti se těšil jakýsi saský tělesný gardista, jenž snědl k večeři dvacet liber masa a půl telete. Velmi zajímavé je, že v době, kdy ceny masa byly velmi nízké, oblíbili si lidé pokrmy hodně tvrdé, zejména kameny.

Tak Josef Kolniker nebyl spokojen s žádným jídlem, v němž nebylo trochu kamení. Dovedl sníst za pět hodin dvě celá telata a za zákusek si volil obyčejně buď trochu plstěného klobouku, nebo porculánových střepin.

Důstojným protějškem Kolnikerovým byl galejní otrok Larille. Protože trpíval často žaludečními bolestmi, předepsal mu jeden z galejních mediků ricinový olej. Ale olej nepomohl. Medik se domníval, že otrok chorobu pouze předstírá a proto, když nemocný za nedlouho zemřel, dal mu otevřít žaludek.

Ale jaký byl jeho úžas, když uviděl otrokův žaludek! Nyní pochopil všecko. V Larillových útrobách leželo třináct kusů dubového dřeva, dřevěné a cínové lžíce, různé sponky a přesky, tabulové sklo a mnoho jiných užitečných, ale těžko stravitelných věcí.

Dokud Larille ještě žil, vykonal podivuhodné věci. Bylo-li mu předloženo osm měřic švestek a měřice třešní, zmizelo v něm všecko s masem i peckami. Když bylo jídlo zvláště dobré a byl-li právě při chuti, snědl i nádobí, na němž mu byly pokrmy předloženy.

Do kamenů kousal jako do jablek. Nejraději však polykal živé myši, sovy, potkany, polní kobylky a housenky Z rána mu stačila maličkost, jako prasátko s kůží, chlupy a kostmi, ale spokojil se s ním jen tehdy, věděl-li. že ho čeká v poledne celý skopec. Snědl jej pak i s vlnou a kostmi.

Šlo-li o nějakou sázku, vykonal ještě podivuhodnější věci: polykal psací nářadí, kalamáře a jednou dokonce i — celé dudy. Při tom se dožil osmdesáti let, což je jistě téměř neuvěřitelné.