Rok 1888: Jaké školní budovy dětem zajistí nejlepší podmínky pro vzdělání?

Jaký vliv mají vhodně a vkusně zřízené budovy školní na mládež.

Pod sluncem nic dokonalého. Nicméně jest povinností každého se zdokonalovati, ačkoliv dokonalosti v pravém toho slova smyslu nikdy dosáhnouti nelze.

Příroda kráčí v před, tvorstvo se zušlechťuje. Jediné člověk, pán všeho toho, měl by zůstati pozadu? Ne, toť nemožno; on nemůže a nesmí. On musí s duchem času pokračovati. Základ k jeho vzdělání klade škola. Škola jest to především, která od Boha v srdce jeho ponořené seménko k zralosti přivádí. To uznávají mužové, jimž na vzdělání lidstva záleží a starají se proto o stánky důstojné tak vznešeného účelu, neboť škola vydává svědectví o smýšlení a vzdělanosti obyvatelů.

Každá dobrá věc, má-li cíle svého dosíci, musí také přiměřeným zevnějškem se odporučovati. Platí-li to o lecjaké věci, tím více o škole, kdež lidstvo již v prvních letech k blahu na celé živobytí ku vzmáhajícímu se zdaru veškeré lidské společnosti vzděláváno býti má. Než jak se to má ve skutečnosti?

Byly a jsou dosud ještě budovy školní, které ani zevnějškem ani vnitřkem se neodporučují a skoro k nejšpatnějším budovám v obci náležejí. Příčinou toho jest, že ještě všichni nejsou přesvědčeni o důležitosti školy a myslí, že pěkných školních budov není potřebí a zřejmě si stěžují do mnoha výloh, jichž škola vyžaduje a o nichž prý dříve nebylo řeči. Ovšem jest větších výloh zapotřebí, ačkoliv nejsem proto, aby se stavěly velkolepé, jak se praví, paláce, aby obec se zbytečně zadlužovala, avšak výlohy na budovu školní nemohou se nikdy rovnati užitku, který vhodné a vkusné budovy školní přinášejí.

Krásnými a vhodně zařízenými budovami školními podporuje se pěstování krasocitu, který mimochodem řečeno u našeho lidu velice se kazí. Školní budovou jest zosobněno vše dobré, krásné a vznešené. Jak může ale vše to v srdci mládeže se ujmouti, když sídlo všeho toho s ideálem ani v nejmenším se neshoduje, nýbrž přímo jema odporuje?

Když nejposlednější v obci stavení nezřídka mnohem lepším zevnějškem se honosí než škola? Mají-li slova učitelova dobrého ovoce přinésti, musí nevyhnutelně také zevnějšek budovy s celkem blahodárně spolupůsobiti. Člověk již od přírody má zvláštní náklonnost k nečistotě a náklonnost tato se vzmáhá, jest-li návyk o jiném jej nepoučí a k jinému schopným neučiní.

Návyk tento, má-li výsledek míti, musí co nejdříve nastati. Je-li budova školní čistá a vkusná, tu mysl mládeže bezděčně ku ctnostem čistoty se táhne. Přísloví dí: slova hýbají, příklady táhnou. Odporuje-li však budova školní naučením v ní dávaným, nemožno hojného výsledku a dobrého se nadíti.

Zevnějšek nějaké věci budí v srdci lidském lásku k němu, člověk rád tím zachází a opět s radostí k tomutéž předmětu se vrací. Vidíme to na př. u zlata. Proč lidé je tak milují? Zevnějšek jeho je přitahuje. Vítá-li tedy pěkný zevnějšek školní budovy mládež, tím raději v ní dlí, tím ochotněji hledí dosíci toho, co v ní duchu jejich se předvádí. Jako zevnějšek učitelův, tak podobně působí zevnějšek budovy školní na lásku žáku k učení.

Pěkná budova školní dává svědectví o smýšlení těch, kteří ji postavili. Mládež stává se vědomou těch povinností, které jí uloženy byly tím, že jí tak důstojné sídlo vědy zbudováno bylo. Srdce její plní se díkem a úctou k nim a snaží se takové obětavosti hodnou se státi a jí zadost učiniti.

Než, ať jest duch sebe vzdělanějším, bude užitek malé ceny, trpí-li při tom tělo. Proto působí vhodně zařízená budova školní nejen na ducha, nýbrž také na zdraví těla, což zajisté neméně důležito. Jen v zdravém těle, zdravý duch a na to by při stavbě škol zvláštní zřetel brán býti měl.

Jak možno mluviti o zdraví v budově školní, kde podlaha potažena co den novými houbami, kde stěny tisíci a tisíci křišťály vodními jakoby perlami posety se stkví? Jak možno mluvili o čistotě těla tam, kde do budovy školní jen dostati se lze jezery a potoky močůvky, která z okolních budov vycházejíc budovu školní jako ostrov obtéká ?

Vhodnou a vkusně zřízenou budovou školní mohou se věru obyvatelé pyšniti. Majíť okrasu ve středu svém, kteráž jim jen ku cti slouží, na niž ukázati mohou s vědomím, že postarali se nejen o sebe, nýbrž i o celé lidstvo. Oni zadosť učinili povinnosti zdokonalování se a byli nápomocni úmyslům pěstitelů mládeže, jichž snahy, ne-li hned, tedy jistě v budoucnosti hojného ovoce ponesou.

Kéž uznali by to všichni ti, jichž povinností jest o budovu školní se starali, pak by snad neměli ustavičně na mysli tu výši výdajů, které přece jednou pominou, kdežto užitek po věky zůstává.