Rok 1896: Děsivá železniční tragédie na Sibiři - žena se dvěma děti uhořela před očima svého zoufalého manžela

Vlak ze sibiřské dráhy.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Katastrofa na dráze sibiřské.

O katastrofě rodiny hr. Golovina na dráze sibiřské, o níž jsme svého času již přinesli zprávu, podává »Novoje Vremja« dle líčení očitého svědka následující podrobnosti.

»Jeli jsme v noci na 16. prosince z poslední stanice na řece Obi, směrem ke stanici Bolotnyj. Tu pojednou ozval se pokřik : »Hoří! Vlak hoři! Zachraňte se!«

Vyběhli jsme — byla sibiřská zima s 30° mrazu — vlak zastavil ozářen planoucí záplavou; hořel poslední vagon, jenž s největším namaháním byl odepnul. Vůz obstupovali v největším rozčilení cestující, v jichž středu pán poněkud tělnatý, jenž se srdcervoucím nářkem chtěl se vrhnouti do plamenů a prosil úpěnlivě přítomné, aby zachránili jeho manželku a jeho dítky, jež se dosud nalezaly ve vagoně.

Bohužel, nezbylo nám, než býti nečinnými diváky při tomto příšerném dramatu, poněvadž ani nebylo možno, přiblížit se ku plamenům a hasit nebylo čím.«

Dle vypravováni zachráněných seděli cestující ve vagonu tak, že v prvním kupé nalezala se hraběnka Golovinova s dceruškou, ve druhém svakyně hraběte s druhým děckem, ve třetím kojná s nemluvnětem a ve čtvrtém konečně br. Golovin s jakýms p. Marčenkem.

Cestující probudili se teprve, když vagon byl v plamenech. Hrabě vyběhl na můstek, aby dal poplašný signál, ale nebylo mu to možno. Dostati se po můstku do nejbližšího vagonu nebylo lze, poněvadž to byl vůz se zavazadly, jenž měl toliko postranní otvor. Aby za živa neuhořely, nezbylo ohroženým, než seskočit s vlaku, jenž právě jel jen mírnou rychlostí.

Nejprve vyskočila kojná s nemluvnětem a sice štastně, na to hrabě, jemuž měla hraběnka obě dítky podat z vozu a pak sama seskočit. Nešťastníci však nepovážili ve svém zmatku, že vůz pojede dále. S druhé strany můstku zatím seskočila svakyně hraběte a při tom sestrčila p. Marčenka, jenž se nemohl ku skoku odhodlat a tím mu bezpochyby zachránila život.

Zatím rozdmýchal průvan hrozný žár a nešťastná hraběnka, jež nechtěla uskočit a opustit obě svoje dítky, uhořela i s dítkami. Hrabě a jeho svakyně zatím běželi za vlakem jedoucím zvolna do vrchu po dvě versty v hrozné úzkosti; po dvakráte podařilo se statečně dohonili vlak a zadrželi se na stupátku hořícího vagonu.

Konečně při záhybu zpozoroval strojvedoucí neštěstí a zastavil vlak. Bohužel bylo již pozdě — z trosek vagonu vytaženy toliko tři zuhelnělé mrtvoly.