Rok 1903: Kyselé přivítání českých cukrářů ve Vídni

Vídeň.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Do Vídni nejezděte ... !

Nový doklad, že z Vídně nám nikdy nic dobrého nepřišlo, sděluje nám český účastník vídeňského sjezdu cukrářů.

Není tomu dávno — píše — co vídeňští páni cukráři nás zvali, abychom zúčastnili se IV. sjezdu cukrářského, slibujíce nám, že — věc ta prý docela netýká se národnosti. Jest prý to věc rázu čisté hospodářského a s radostí nás uvítají jako své bratry.

Sliby jsou však chyby!

Společenstvo pražských cukrářů, pernikářů, voskářů i delegáti z měst venkovských zúčastnili se toho tak zv. »konditoráku« v hojném počtu. Skutečnost však poučila všecky, že příliš »radostně« uvítáni nebyli. Pocítil dobře každý, že tu není ani řeči o nějaké kollegiálnosti, tím méně o bratrství. Neboť při schůzích jen ten kollega byl povšimnut, který za »Němce« se vydával a samospasitelnou drmolil.

Nejlepší důkaz kollegiálnosti a lásky bratrské podal vídeňský starosta cukrářů Rosenberger, který ani neuznal za hodna starostu pražských cukrářů »nějakým slovem obdařiti«, ba ani ruky mu nepodal.

Když některý »kollega« mluvil v řeči německé, panovalo v sále hluboké ticho, za to ale několik slov pronesených česky provázeno bylo hukotem a šumotem — jako když do vos píchne — tak že řečník nucen byl pro nepokoj řeč svou zkrátiti.

A ten společný banket? To bylo pravé vykořistění našich kapes, odplata a odveta za dobrácké přijetí a pohostění vídeňských cukrářů u nás v Praze. — Jak vím, byl to první a poslední sjezd náš s »Němci«.