Rok 1908: Jaké víno je nejzdravější a jaké nejvíce škodí?

Víno.

Bývaly doby, kdy silné generace pily beze strachu víno červené jako bílé, dnes se žádá převahou víno bílé, červeného — pro tanin — se bojí.

Vína bílého není však dostatek, nelze jinak, nutno je upravovati. Šťáva révy bílé i červené až téměř černé je stejna co do složení svého, barvivo vězí v pokožce bobuli, zcela nepatrně v horních partiích dužnatého obsahu cukernatého; tanin, látka zácpy usnadňující, od nemocné části lidstva nenáviděný, jest předem v zrníčkách, která, jak známo, rozkousnuta chutnají svraskujíce.

Barvivo není rozpustno ve vodě, teprv v alkoholu, i nepůjde o roztok, lisujeme-li šťávu tak rychle, než kvašení začne a odstraníme-li slupky i matoliny zrnka chovající co nej rychleji z dosahu alkoholu, jenž kvašením, jen jen už z moštu sladkého vznikati počíná. To vše se pěkně píše, ale těžko provádí, nejrychlejší prací při pomůckách menších vinařů docilují se vína začervenalá, která dlužno odbarviti.

Zákon francouzský, maje na mysli červená, hojná vína francouzská i historicky známé (z Moliérea) zácpy francouzské dovoluje užívati siřičité kyseliny až do 350 miligramu v jednom litru.

Odbarvení siřičitou jde, ale pití vína šumícího siřičitým plynem doporučuje se členům parlamentu, to není pro moudré konsumenty ani pro pijící víno chemiky.

Tito poslednější radí s prospěchem filtrovati vína začervenalá uhlem animálním docela čistým, jenž veškero barvivo i taninové stopy zadržuje, chuti vína nemění aniž složení jeho.