O ženské kráse
Cenou poctěná anglická kráska, jež společnou komisí Anglie i Ameriky — Amerika byla stranou vyzývající — mezi 15.000 uchazeček za nejkrásnější ženu celé Anglie byla prohlášena (Amerika tedy zde podlehla), ukazuje nám pravý ovšem velice zjemnělý a ušlechtilý typ anglický.
Mezi všemi podmínkami dokonalosti a krásy lidského těla jest, aby ráz národa při tom úplně byl zachován a representován, a ideál krásy značí jakési zjednodušení rázu národního až po nejzazší mez. Každý národ vidí ideál krásy v příslušníku svém — a čím zachovalejší race ta, tím rázovitější. Tím markantnější jsou národní rysy i při výslednici takovýchto závodů.
Se stanoviska absolutního nemusí tedy býti kráska taková ani jednou z nejpřednějších v pojmu krásy, a čím se pojem ten šíří, čím více národů do srovnání se béře, tím různější a zajímavější může býti výsledek.
Tak před několika lety podjala se lékařská fakulta berlínská měřením 1000 příslušníků ženských z každého národa, kteří se jí náhodou do rukou dostanou (zvláštního úmyslu a výběru již před tím býti nesmí), určití střední typ evropský a tak ukázati, která národnost jest vlastně nejkrásnější — aspoň pokud se týče jejích žen.
Výsledek je svrchovaně překvapující — byl to typ Češky, odpovídající nejvíce ideálu krásy středoevropské.
Její rozměry a linie obličeje i těla odpovídaly nejvíce průměru, střední číslici při výslednici měření - což lékařská fakulta berlínská veřejně prohlásila, nemohouc si odpustiti ovšem aspoň to, že tvrdila, že prý Češka taková musí míti v sobě alespoň trochu „ušlechtilé“ krve německé!!
Příliš pyšní však tím býti nemusíme — viděti, kterak náš ženský typ pozbyl již své rázovitosti a přizpůsobil se průměru.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1908: Kde v Evropě žijí nejhezčí ženy? Výsledek výzkumu univerzity v Německu byl jasný: jsou to Češky!“