Rok 1910: Pravěk streamování aneb první úspěšný pokus s živým přenosem koncertu

Posluchačka rozhlasového vysílání.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Koncerty radiotelefonické.

Problém přenášeti koncerty nebo přednášky tak, aby je mohlo obecenstvo kdekoliv poslouchati, zaměstnával již ode dávna vynálezce.

Snahy jejich zůstávaly dlouho bez výsledků, ježto nebyly k disposici dosti citlivé mikrofony, kterými by bylo možno zvuky mluvené nebo zpívané v dostatečné síle zachycovati a reprodukovati.

Americkému inženýru K. M. Turnerovi zdařilo se sestrojiti mikrofon, který ve spojem s telefonem nazývá se „diktograf“ a je dobře znám čtenářům tohoto listu. Úlohou tohoto přístroje bylo hlavně hlasité přenášení rozkazů na lodích, nádražích atd. a dále diktování dopisů v kancelářích.

Známému americkému vynálezci Dr. Lee de Forestovi zdařilo se nyní použitím Turnerova diktografu u svého systému bezdrátové telefonie přenášeti opery a koncerty. Tím jest pak možno zasílati vlny elektrické na velké vzdálenosti, na př. na jedoucí lodi, a tam je změniti přijímacím zařízením opět v tytéž zvuky, které byly v některém koncertě mikrofony přijaty.

Vnitřek radiotelefonické stanice.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Úprava přijímacích mikrofonů na jevišti nebo v sále koncertním jest velmi jednoduchá a obecenstvu v hledišti vůbec neviditelná. Proti jevišti, ukryty obecenstvu, jsou dva diktografy velikosti hrací karty, které přijmou vlny zvukové, přemění je ve vlny elektrické a uvedou do antenny, odkudž vyzáří se do prostoru, aby ve velké vzdálenosti byly opět zachyceny a ve vlny zvukové přeměněny.

Zařízení takové je v Metropolitan Opera House v New Yorku a jest provedeno následovně: Dynamoelektrickým strojem stejnosměrným o napětí 250 volt napájena jest oblouková lampa o uhelné a měděné elektrodě.

K těmto připojen jest známý oscillační obvod, sestávající ze samoindukční cívky a kondensátoru. Lampa tato hoří v parách lihových a dosáhne se tím způsobem oscillačního proudu o větším počtu period než 100.000. Způsob, jakým se to děje, byl již několikráte v tomto časopise vyložen.

Vysílací stanice radiotelefonická na střeše Metropolitan Opera House v New Yorku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Tento proud převádí se indukcí na antennu stanice, do které je ve vedení k zemi vložena serie mikrofonů. Mluvením nebo zpěvem zvětšuje neb zmenšuje se odpor mikrofonů a následkem toho jsou proudy jimi procházející silnější a slabší. Vysílané vlny od antenny unášejí s sebou tudíž tytéž odstíny zvukové, které mluvením do mikrofonů byly vzbuzeny.

Zachytí-li se tedy tyto vlny antennou přijímací a pomocí detektoru se učiní v telefonu slyšitelnými, obdržíme věrnou reprodukci toho, co do mikrofonů bylo mluveno. V daném případě použito bylo co detektoru známého audionu de Forestova.

Dne 24. února 1910 byla konána předběžná zkouška mezi zmíněnou operou a laboratoří Dr. Lee de Foresta. Posluchači uslyšeli zcela věrný přenos arie z ,,Carmen“, kterou zpěvačka Mazarin-ová zazpívala do mikrofonu. Při tom byly veškeré odstíny hlasové věrně reprodukovány.

Po této zkoušce rozhodl se de Forest použiti své soustavy pro přenos zpěvu z Metropolitan Opera House na dvacet míst, z nichž některá byla značně vzdálena. I tyto zkoušky byly bezvadné.

Radiotelefonie nabývá stále větší a větší důležitosti a doufejme, že není daleka doba, kdy, pohodlně sedíce ve svém bytě, poslouchati budeme výkony světových pěvců sta kilometrů v některé opeře od nás vzdálených.