Rok 1928: Hlad, negramotnost a násilí aneb skutečný život v Sovětském svazu

Tři obrázky ze sovětského ráje.

Moskva eldorádo analfabetismu. - Ubohá úroveň žactva středních škol. — Bílé housky jen na lékařský předpis, jako lék. — Hlad v nejbohatším dříve kraji obilním. — Zapálená škola, z oposice vůči učitelům.

Sovětský tisk, vycházející pod přísnou komunistickou censurou, potírající neúprosně každou nepříznivou kritiku vlády a všeho sovětského režimu, tím spíš může platiti za věrné a spolehlivé zrcadlo běžných poměrů.

Neboť chtěj nechtěj odráží se v něm život se všemi svými hluhokými stíny, a fakta, která zaznamenává, sama o sobě staří dokonale, aby si nepředpojatý čtenář učinil úsudek. Aby dělal závěry, které v Moskvě samé a v redakcích sovětských novin jsou zakázány.

Proto bez dlouhých výkladů a bez kritických poznámek stůjte tu tři drobné obrázky z různého prostředí a různých krajů, vybrané ze sovětského tisku posledních dnů.

Přijímací zkoušky do středních škol v Moskvě na běžný školní rok 1928-29 přinesly výsledky, které jsou přímo k pláči — přiznává zpráva, otištěná nyní teprve v moskevské „Pravdě“. Průměrně jen asi 10% všech hlásících se žáků se ctí obstálo, ostatních 90% musilo býtí odmrštěno.

Poněvadž však neblahý výsledek vzbudil mnoho pozorností, ano pobouření, byla narychlo sestavena jakási revisní komise, která přezkoumala tyto výsledky a „z různých důvodů je tu a tam poopravila“: rozhodla se totiž ke shovívavějším posuzování výsledků, pokud šlo o kandidáty do škol středních, kteří ohledů zasloužili buď pro proletářský původ (!), buď pro zásluhy rodičů (!!) o revoluci a komunistický režim (!!), buď z jiných důvodů...

Tedy, jak viděti, a jak se nezastřeně přiznává, různé protekční důvody přiměly „revisní komisi“ k zamhouření jednoho, po případě obou očí. Ale i tato revisní komise ve své zprávě byla nucena připomenouti, že kandidáti středních škol šmahem. zejména v tak zvané „politgramotě". t. j. v občanské nauce v základních otázkách politických (totiž o všech krásách sovětského režimu) prokázali politováryšskou nevědomost!!...

Při všech ohledech „z různých důvodů“ tedy procento přijatých ze všech přihlášených stouplo na — 22. Z každého sta hlásících se žáků tady bylo nutno odmítnouti jich 78.

Jiný obrázek z poměrů zásobovacích: v Charkově, hlavním městě Ukrajiny, jež platila vždycky za nejžírnější kraj carského Ruska za carského režimu, nedostatek zásobováni pociťuje se nejsilněji.

Již od konce září chléb i mouka vydávají se jen na knížky spotřebitelských družstev, jež zásobují obyvatelstvo, které nemá protekce a peněz. Neboť za peníze a pod rukou dostane se ovšem nejen černý chléb, nýbrž i luxusní pečivo, jenže dopřát si ho mohou jen bohatí a silní.

Teprve, když v listopadu vypukly četné nemoci, zvlášť epidemické katary žaludku a střev, uznalo se, že pekárny musí dodávati jen bílý chléb — ovšem jen ve velmi malém množství. A tak — podle úřední zprávy charkovského „komunisty“ — bílý chléb se vydává třikrát týdně, ale pouze — na lékařský předpis, potvrzený některou z místních buněk komunistických.

A do třetice ze života sovětské mládeže, která tvoří zvlášť bohatou a poučnou kapitolu v dnešních poměrech sovětského Ruska, ze života onoho dorostu, jenž znamená naději budoucnosti.

„Pravda“ otiskla poplašný dopis z Tveru, tedy z velkého a významného průmyslového města evropského Ruska, nikoli snad z nějakého zapadlého kouta či z Dálného Východu. kde jsou mravy trochu divoké na evropský vkus:

„Komsomolci“ (členové „Svazu komunistické mládeže“, tedy nejvlastnější naděje a pýcha sovětského režimu, pravověrný komunistický dorost!) spálili tam školu. Podpálili jí tak dovedně, že velká školní budova do základů vyhořela. A truchlivou zvěst citovaný list doprovází podrobnostmi velmi živými.

O zapálení se tito drobní junáci pokusili několikrát bez úspěchu: přišlo se na to brzy a oheň byl v zápětí udušen. Ale „pevné vůli, svazu ušlechtilé...” atd. nakonec přece jen se podařilo. Oheň založen na několika místech současně a v takovou dobu, kdy dozoru nebylo, takže se dílo podařilo dokonale.

Věc přísně vyšetřována, ukázalo se však, že pachatelé jsou uvědomělí komunisté, horliví vesměs stoupenci Stalinovi, a nerozumného činu se dopustili jen z „nerozmyslné oposice vůči učitelům a některým členům místního sovětu“ — jistě omluva, či aspoň vydatná polehčující okolnost tady je Sotva se jim tedy co vážného stane. Copak jest o jednu školu!