Rok 1928: Stalin před strachem z hladomoru ustoupil a povolil v Rusku soukromé zemědělství

Před hladem v SSSR.

Boj komunistické vlády proti rolnictvu byl ukončen rozhodnou porážkou vlády. Nad říší, která byla kdysi krmitelkou Evropy, opět se vznáší perspektiva hladu, která tentokrát byla výhradně vyvolána bezhlavou a zločinnou politikou vlády.

Počátkem letošního roku, kdy boj proti rolnictvu přijal zvlášť zostřený ráz, Stalin použil dvou prostředků, jimiž chtěl zvítěziti nad rolnictvem, totiž 1. přechod ke kolektivnímu hospodaření a 2. násilné rekvisice obilních zásob za ustanovené ceny. Minulo půl roku a skutečnost již zvrátila všechny plány rudého diktátora.

Zpívány-li byly před několika měsíci hymny kolektivnímu hospodaření a zatracovalo-li se individuelní, nyní tón sovětských vůdců se pronikavě změnil. Kolektivní hospodaření socialistického typu, které mělo býti zavedeno násilím, prohlašuje se nyní „hudbou budoucnosti“ a komunistická myšlenka se skromně vrací k nutnosti nejlepšího využitkování individuálního hospodářství.

— „Nepotřebujeme,“ prohlásil Stalin v poslední schůzi ústředního výboru, „ani tupitelů, ani oslavovatelů individuálního rolnického hospodářství, potřebujeme střízlivých politiků, kteří mohou vzíti z individuálního hospodářství maximum, co můžeme vzíti.

Východisko ze stávajícího postavení tkví především v tom, abychom zdokonalili drobné a střední rolnické hospodářství, podporovali je, pokud je v našich silách, aby se zvýšila jeho produktivnost.“

To je již zcela jiný tón. tón střízlivého politika. Ale co přinutilo Stalina, opojeného sny o kolektivním hospodařeni, že tak rychle „vystřízlivěl“? Především deficitnost kolektivního hospodaření, které vyžadovalo od sovětské pokladny stále nových a nových subvencí a dávalo jí za to nepatrné množství selských produktů, při čemž výrobní cena jejich byla třikrát až čtyřikrát větší než normální tržní cena.

A za druhé Stalina přinutili k vystřízlivěni rolníci. „Mimořádné prostředky v poslední době“, byl nucen přiznati se rudý diktátor, „vzbudily nespokojenost mezi některými vrstvami rolnictva, projevy protestů v řadě krajů a oživily práci protirevolučních živlů.“

Stalin prostě se ulekl odporu venkova, s kterým ani Lenin nevěděl si rady, a proto vytvořil celou soustavu „oddechů“, „kompromisů“ a „smiřovaček“. Stalin, když se přesvědčil, že teror proti rolnictvu, který se projevil nezákonitými prohlídkami a hledáním shovaného obilí a nesčíslnými tresty za podezření hospodářské sabotáže, neměl za následek zvětšení zásob obilí a jen podráždil rolnictvo, rozhodl se změnit taktiku.

Represálie byly prohlášeny za „porušení revoluční zákonitosti“ a proto bylo rozhodnuto ihned je odstraniti. S rolnictvem bylo uzavřeno dočasné příměří. Ústřední vláda, která umíněně po několik měsíců nechtěla změniti pevné ceny na obilí, nyní se rozhodla ceny zvýšiti a učinit je „pohyblivými“ a „pružnými", aby tím zajistila přechod obilních dodávek na „normální obchodní koleje".

Předseda sovětské vlády Rykov, vyslovil tato slova o „normálních obchodních kolejích", nejspíše nechápal, jak podivně znějí v ústech komunistického vůdce. Ale, co dělat, nemají-li. Čím krmit armádu a objevuje-li se ve městech „obilní panika“?

Komunistická vláda pochopila, že jejímu trvání hrozí nebezpečí, a proto proti přesvědčení rozhodla se ustoupiti rolnictvu. Zeslabením teroru a zvýšením cen vláda doufá zvětšiti dodávky selských produktů na trh a tím vytvořiti pro sebe nový „oddech“.

Ale je to jenom „oddech“, poněvadž je to manévr, kterého tak uměle používal Lenin. Nikoli mír a „drobně měšťáckým“ živlem ruského rolnictva, nýbrž jen příměří že strategických příčin. Ale rolnictvo s vlastnickou psychologií zůstane jako dříve největším nepřítelem komunistické vlády, která po „oddechu“ doufá opět přistoupit k útoku.

Zdaří-li se tentokrát oblíbený Leninův manévr, těžko říci, ale jedno je zřejmé, že stálý boj komunistické vlády proti jediné produktivní třídě ruské říše úžasné zeslabuje Rusko, které za několik let se stalo z krmitele celé Evropy žebráckou říší, která neustále je v nebezpečí hladu.

Poznámka Bejvávalo.cz:
Velký hladomor nakonec v Sovětském svazu nastal v letech 1932-1933 a zasáhl hlavní oblasti produkce obilí v SSSR. Šlo zejména o tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží, jižní část Uralu a západní Sibiř. Celkový počet obětí hladomoru se odhaduje na 6-8 milionů lidí!