Rok 1930: Líbat se na nádraží? Raději ne, za polibek totiž hrozí pokuta!

Líbati — zakázáno.

Líbat smí jen kdo má jízdenku.

Od zavedení železnic je loučení s polibky samozřejmostí na všech nádražích světa. Matka líbá syna, sestra bratra, muž ženu, milenec milenku. V Americe se vžilo, že milenci, chtějí-li si dáti hubičku a nemají kam se s ní schovati, jdou nakonec na nádraží, kde se mohou políbiti veřejně, aniž by se kdo nad tím pozastavil.

A tento milenecký zvyk se v Kolumbii rozmohl tou měrou, že už to nebylo opravdu pěkné. V kteroukoli dobu denní i večerní, před i po odjezdu vlaku byla nádraží v Kolumbii stále plna dvojic, kterým ani nenapadlo se rozloučit, které sem prostě přišly. aby se tu mohly dosyta nalíbat.

Všeho moc škodí a přestává být pěkné.

Věci se ujala policie, na každém nádraží je teď několik policistu pověřených kontrolou hubiček na rozloučenou. Jak se dva začnou líbat, hned je tady strážník a: — Prosím, máte jízdenku? — A kdo nemá, platí pokutu.

Tím způsobem nádraží brzy osiří. Ubozí milenci, kam půjdou s přemírou své lásky.