Rok 1931: Nová česká komedie Muži v offsidu. Jak se povedla?

Muži v offsidu.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Film Muži v offsidu

Nový český film Muži v offsidu je bohudík zase příjemnou změnou po řadě velmi slabých českých filmů, které v poslední době vyšly. Jeho celkově dobrá úroveň je příjemným překvapením tím větším, že knižní předloha, stejnojmenný román Karla Poláčka, postavila výrobce před nesnadný úkol vystihnout jeho prostředí a figurky.

Výrobcům filmu se to vždy nepodařilo a zvláště nutno litovat toho, že nevystihli ono ovzduší sportovních fanoušků, které tvoří hlavni půvab Poláčkovy knihy. Ale nutno uznat, že vystihnout filmově toto prostředí je vlastně nemožné a že filmově z románu vzniklo skorem všechno, co z něho filmově vzniknout mohlo.

Román byl libretisty Neubergem, Tichým a Rýparem zpracován s náležitým zřetelem k románové předloze, někdy až příliš věrně. Film potřeboval vnést hlavně do závěrečných scén trochu dynamičnosti a několik změn proti knize, jinak však nelze upříti obratnost, s jakou byla ve filmové libreto změněna látka poměrně tak nesnadná.

Režisér Inneman znovu dokázal tímto filmem, že vlastním jeho oborem je veselohra. Zachoval filmu jednotnou linii, dobře připravil nástup hlavních postav a projevil dostatečný smysl i pro veselohru, nespočívající jediné na situacích. Bylo by však potřebí, aby projevil stejný smysl i pro vázání scén, které často vázne, rovněž tak pro vázání dialogů. Několik střihů by filmu rozhodně neškodilo.

Hlavní klad filmu je však ve výtečném výkonu několika herců. Je to hlavně a především Hugo Haas v úloze obchodníka Načeradce, sportovního fanouška S. K. Slavie, jehož osudy jsou v této historii spiaty s osudem Emana Habáska mladšího, fanouška Viktorie Žižkov, představovaného ve filmu E. Fialou.

Haas dal postavě židovského obchodníka přirozenou vnitřní komiku, vyrovnaný a srdečný humor. Hugo Haas ukázal se být výtečným filmovým hercem, překvapil ukázněností a střídmostí gest a slov, jež jsou přece tolik výmluvná a tolik bohatá. Hned za ním má o zdar filmu největší zásluhu Jindřich Plachta v úloze Hubáska staršího.

Plachta dal této postavě všechny charakteristické znaky plnokrevné periferijní figury. E. Fiala jako obyčejně hodně přehrává; jeho postavy mají vždy groteskní ráz, což v tomto případě není na místě.

Jiřina Štěpničková, hrající jeho partnerku, neukázala vlastní filmový výraz a celkem se spokojila s tím, co ji režisér nařídil. Starý rutinér Pištěk dal se tentokrát svést k přehrávání, právě tak jako několik jiných herců, což tedy patrně dlužno ještě přičíst na vrub režisérovi.

Operatér Vích velmi obratně natočil scény z footballových hřišť a přispěl k celkovému úspěchu snímku, jehož prostý děj spojuje dík dobrosrdečnosti páně Načeradcovy, stíhaného věčným strachem o výsledky jeho zamilovaného mužstva, dva mladé lidi k obvyklému filmovému štěstí.

V závěru je možno ve stylu filmu říci, že i když ještě není rovnocenný mezinárodním soupeřům, přece poráží své místní soupeře rozdílem třídy.