Rus se po válce rozhodl žít v Československu, ale smutek po vlasti ho přiměl k návratu. V Rusku pak zažil peklo!

Svědek hromadného vraždění v SSSR.

Jeden z Rusů vrátil se ze světové války k nám. Přišel s legionáři v roce 1921. Našel si zaměstnáni jako zemědělský dělník a přes to, že se u nás uživil a byl spokojený, přece stupňovala se v něm touha spatřiti vlast. Po deseti letech se rozhodl a za uspořené peníze se vydal do Ruska.

Věděl, že v sovětském Rusku se mu tak nepovede, jako u nás, ale jaké bylo jeho zklamání, když i tyto chudé naděje se mu nesplnily.

Byl hned na hranicích ruskou stráži zajat a odvezen do Kyjeva, kde byl dán do vazby. Vyptávali se ho na poměry u nás a chtěli nemožné věci vědět, o kterých Lotocky neměl tušeni. Bili, vráželi jehly za nehty a když viděli, že nic nesvedou, hrozili zastřelením. Pak ho dali do cely, kde s ním spal tajný agent, který se pokoušel vyzvídati za spánku. Aby nahnali strach, odváděli trestance na dvůr, kde ostřelovali hromadně nevinné oběti.

Posléze ho bez soudu zařadili do pracovního tábora. Při nedostatečném jídle musili trestanci vykonávat vysilující těžké polní práce. K snídani o 6. bod. ranní dostali zelnou polévku a kus chleba, v poledne jenom polévku a večer čaj.

Kyjevské vězení je veliké. Je tam celkem 5000 vězňů a 2000 dozorců. Vězňů stále přibývá, proto se přebyteční neustále bez soudu, bez viny střílí.

Po pěti letech se Lotovskému podařilo při polní práci prchnout. Díky tomu, že kraj znal ještě z války a vyhýbal se městům, mohl se bez úhony dostat až k polským hranicím.

Domov, po kterém tak toužil, nespatřil. Není na cestě k Československu. S tím osudem se smířil — neboť byl rád, že vyvázl se zdravou kůží.