Vynálezce Tesla a jeho světelná kouzla s milionem voltů

Vynálezce Tesla se svou vzduchoprázdnou světelnou trubicí.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Million voltů.

Nikola Tesla, slavný, v Americe žijící Chorvát, obral si v létech 90tých min. století za úkol studovali chování se proudů střídavých o nad míru vysokém napjetí a velkém počtu obratů, zvláště se zřetelem k praktickému jich užití k účelům osvětlovacím.

Pořídil zvláštní stroje pro střídavé proudy, které umožnily zvýšiti počet obratů na několik tisíc (as 32.000) za vteřinu a také stupňovati napjetí na nejvyšší tímto způsobem dosažitelnou míru. (Naše obyčejné střídavé proudy mívají as 50 obratů za vteřinu a 100 až 200 voltů napjetí.)

Již tyto proudy chovaly se jinak než obyčejný proud střídavý, Tesla však hodlal docíliti proudů o ještě mnohem větším počtu obratů a zároveň napjetí. A to se mu podařilo využitkováním zjevu už dlouho známého a zvláště slavným Jindřichem Hertzem po stránce theoretické studovaného, totiž t. zv. elektrických kmitů při výboji kondensatorů, na př. leydské láhve.

Nikola Tesla.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vybíjíme-li totiž leydskou láhev tenkou vrstvou vzduchu (je-li tedy povstalá jiskra jen krátká), nevybije se láhev rázem, ačkoliv se oku tak zdá, nýbrž výboj sestává z celé řady jednotlivých výbojů, nad míru rychle se opakujících a svůj směr neustále střídajících; povstane tedy ve vodivém kruhu, ve kterém se výboj děje, proud střídavý o ohromně velkém (nejméně několik set tisíc) počtu obratů za vteřinu a ovšem o napjetí, odpovídajícím napjetí zdroje elektřiny, leydskou láhev napájejícího (as 30—50.000 voltů).

Tento střídavý proud se chová již prazvláště, nešíří se na př. celým průměrem vodiče, nýbrž jen skoro povrchem, tak že pak už nerozhoduje průřez, nýbrž pouze délka vodiče. Máme-li silný drát do oblouku zahnutý a spojíme-li dva protilehlé body oblouku žárovkou, tu, při proudu obyčejném největší část proudu projde drátem silným a jen nepatrný zlomek žárovkou, nastane tedy tak zv. krátké spojení a žárovka nesvítí.

Vezmeme-li však týž oblouk do proudovodu leydské láhve, vybíjející se malým jiskřištěm, tu žárovka ihned zasvitne, jelikož poskytuje proud kratší cestu než celý oblouk, byť i silného drátu. Zjev tento zve se impedance. Tesla však chtěl docíliti i napjetí co možná vysokého a vedl k lomu cíli výboj leydské láhve (spojené se zdrojem elektřiny vysokého napjetí) cívkou, sestávající z malého počtu vinutí silného dráhu, kolem které navinul velké množství vrstev drátu jemného, pečlivé isolovaného.

Celý přístroj, tak zv. transformátor, ponořil do strojního oleje, aby isolace byla co nejdokonalejší. V této cívce povstanou pak proudy o nad míru vysokém napjetí (dosahující až millionu voltů) a o počtu obratů as kolem 1,000.000 za vteřinu. To jsou právě tak zv. proudy Teslovy. Z pólu transformátoru, jehož druhý pól jest odveden k zemi, elektřina přímo srší v podobě světelných trsů, což poskytuje ve tmě pohled nádherný. Také tak zv. tichy výboj mezi dvěma dráty souběžnými a spojenými s oběma póly transformátoru jest velice pěkný úkaz.

Nikola Tesla ve své laboratoři.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Avšak nejkrásnějším effektem jest rozhodně světélkování skleněných rour vzduchoprázdných; přiblížíme-li rouru takovou k jednomu pólu transformátoru, zasvítí ihned intensivním světlem zelenavým; ba můžeme, vzdor ohromnému napjetí, dokonce i rukou jeden pól transformátoru uchopiti a roura v druhé ruce svítí, při čemž nemáme vůbec žádného pocitu. Proudy tak vysoce napjaté šíří se právě jen po povrchu, my jich ledy již necítíme!

Tesla mínil užiti takových vzduchoprázdných rour k účelům osvětlovacím způsobem as následujícím. Podél dvou stěn místnosti upevnil drátěné sítě, spojené každá s jedním pólem transformátoru. Vzduchoprázdně roury, umístěné na kterémkoli místě elektrického pole mezi sítěmi povstalého, svítily.

Světlo, ač jinak velmi příjemné, nehodí se však k docílení silnějších effektů světelných. Tesla míní, že lze touto cestou docílili přímé přeměny elektřiny ve světlo, tedy „světlo studené” a nazval tento způsob osvětlování „světlem budoucnosti”.

Dnes nevíme ještě, jakých výsledků praktických můžeme od vynálezu toho očekávati, každým způsobem ale jest pozoruhodným a pokusy s proudy Testovými jsou i pro laika velice zajímavými a nad míru překvapujícími.