Historie a budoucnost olympiády

Olympijské hry

Dnes se po celém světě mluví o olympijských hrách, které se letos budou pořádati v holandském městě Amstero­damu. Jsou to veliké sportovní hry, na kterých každého čtvrtého roku se utkávají nejlepší sportovci všech národností. Olym­pijské nazývají se po starořeckém městě Olympii, kde ve starověku vždy byly pořá­dány.

Z dějin víme, že Řekové pěstovali usi­lovně nejen ducha, nýbrž i tělo. K výcho­vě tělesné sloužily ústavy, zvané gymnasia nebo palaistry, kde mládež za vedení zku­šených učitelů pěstovala hlavně tělocvik prostý čili lehkou athletiku, zápas a pla­vání. Taková gymnasia byla v každém městě a vybraní sportovci utkávali se pak v zápolení o čestnou cenu, vavřínový věnec při hrách pořádaných v Olympii každého čtvrtého roku na počest Zevovu.

Hry tyto neobsahovaly pouze zápasy sportovní, i básníci a pěvci se tu utkávali, hlavní však zájem byl upoután na závody tělesné síly a obratnosti. Ty skládaly se z různých běhů, pak pětiboje, t.j. skoku, běhu, vrhu diskem a oštěpem a zápasu, z rohování, a konečně z všeboje. Hry tyto, během nichž byl v celém Řecku prohlášen vše­obecný mír, trvaly pět dnů a zúčastňovali se jich Řekové ze všech krajin Řecka a závo­dili tam nejen dospělí muži, ale i hoši a jinoši.

První olympiada (doba zápasů) by­la asi r. 780 př. Kr. Ti, kdož v olympijských hrách zvítězili, zvali se olympionikové a byli slavnostně uvítáváni při návratu do rodného města. V nachovém úboru, ve vo­ze, v němž bylo zapřaženo čtvero běloušů, vjížděli do města zvláštním otvorem v hrad­bách, čímž chtěla rodná obec naznačiti, že město, jež má takové občany, nepotřebuje hradeb. Vítězům promíjeny daně a bývali až do stáří zaopatřováni na účet obce.

Samozřejmě, že s rozpadem svobodného Řecka zanikly i olympijské hry. Ve stře­dověku vůbec nebyla oblíbena tělesná vý­chova, vyjma cvičení rytířská, která slou­žila ovšem k zdokonalení v zabíjení lidí. Až teprve v devatenáctém století, kdy vzrů­stá zájem o tělesnou výchovu, kdy jsou zakládány tělocvičné jednoty, náš Sokol Tyršem a Fügnerem a německý Turnverein Jahnem, byly obnoveny na sklonku sto­letí i olympijské hry. Stalo se tak přičině­ním Francouze, barona Pierra de Coubertin (čti Kubertén), jenž v roce 1894 svolal do Paříže olympijský kongres, který se usnesl na znovuzavedení olympijských her, roz­hojněných o moderní sporty, jako cyklistiku, tennis a podobně. První olympiada konala se pak r. 1896 v Athénách, kde obětavý boháč řecký, obchodník Averov, dal postaviti svým nákladem veliké spor­tovní závodiště, stadion, nákladem několika milionů drachem, na místě starého stadia athenského. Tehdy po prvé konán také starodávný marathonský závod v běhu (asi 42 km), kteroužto trať, podle pověsti ve starověku, běžel posel se zprávou o ví­tězství athénských nad Peršany u Marathonu. Při první této novodobé olympiadě vyhrál tento závod prostý řecký sedlák Spyro Luys.

Další olympiada konala se v Paříži při příležitosti světové výstavy v r. 1900 v Boulogneském (buloňském) le­síku na hřišti Racing Clubu (čti Reisng Klubu), další pak v r. 1904 v Saint Louis (Sen Luis) v Americe opětně současně s velikou výstavou. V Řecku po vydání zákona o mezinárodních hrách olympij­ských byly tyto pořádány opět v r. 1906, ještě s větší slávou než 10 let předtím.

Další olympijské hry byly v Londýně r. 1908 a poslední předválečná ve Stockholmu r. 1912. Válka přerušila pak olympijské hry, až teprve r. 1920 bylo usneseno pořádati 6. olympiadu v Antverpách, aby tím byla vzdána pocta Belgii, zemi, která válkou nejvíce trpěla.

V r. 1924 byla olympiada v Paříži, a to v novém stadiu Columbes, a letošní bude se konati, jak jsme již řekli, v Amsterodamě. Jelikož při olympijských hrách závodí se i v zimních sportech, tato zimní část koná se již v prvních měs. roku olympiady v některém ze zimních sportov­ních středisk švýcarských. Letos, jak víte, je zimní olympiada ve St. Moritzi v kantonu engadinském.

Za Rakouska existoval již u nás národní výbor olympijský, který se po převratu změnil ve výbor státní. V každé zemi to­tiž jest takový výbor, který se stará o vy­sílání závodníků své země na olympiadu a případně pořádá olympijské hry a nese za ně odpovědnost, jsou-li pořádány v jeho zemi. Tyto výbory pořádají občas kongresy (schůze), z nichž jeden se konal i v Praze.

Od počátku olympijských her stojí u nás v čele tohoto výboru dr. Jiří Guth-Jarkovský známý vám jistě z knížek o slušném chování. Tento vynikající pracovník má veliké zásluhy o celý náš sportovní život a je opravdu duší tohoto výboru. Kdy bude i u nás v Praze olympiada, nevíme, ale vy, mladí, se toho jistě dočkáte.