Kuchařská škola pro svobodné muže

Kuchařská škola pro svobodné pány

Kuchařská škola pro svobodné pány.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Ale není to žádná škola pro kuchaře z povolání, naprosto ne, jejím úkolem je vštípiti mladým svobodným mužům a starým, nepolepšitelným mládencům nejnezbytnější pojmy o kuchařském umění.

Ústav je veden energickou dámou s důstojným bílým mikádem. Ku pomoci má dvě mladé asistentky, krásné jako obrázek, oděné pracovními obleky bílými jako sníh.

Není tu sice přijímacích zkoušek, ale zato vyžaduje »madame« od kandidátů doklady, že nebyli dosud nikdy ženati.

To už patří ke světové pověsti jejího ústavu, K této moderní kuchařské škole je přičleněna také levná jídelna pro výdělečně činné ženy, které rády po celodenní námaze usednou k úpravně prostřenému stolku a pochutnají si na specialitách pánského kuchařského umění.

»Ale, pane ministerský rado, vždyť se vám připálila rýže!« volá madame přes kuchyň.

»I pro pána — « a pan ministerský rada strhne pánev z plynového plamene.

»Vy tu zkoušku zase neuděláte,« míní madame tragickým hlasem, »a já už vás nemohu déle vléci s sebou.«

»Madame,« koktá pan rada ulekaně a nakukuje do hrnka, »není to tak zlé, pořádná dávka česneku odstraní zápach.« Madame už ale přehlíží úsměvně ostatní žáky a klade otázky.

»Co uděláte, pane šofére, je-li polévka přesolena?« táže se a ochutná z hrnce se slepičím bouillonem.

»Ona ale není přesolena, madame,« brání se gastronom.

»Nu, ale dejme tomu, že by byla přesolena.« »Pak bych ji nejedl, madame!«

Madame se směje. »V teorii trochu pokulháváte, milý pane, i když vám praxe dává za pravdu.«

Za kuchyní je vlastní laboratoř, která umožňuje mládencům veškerá potřebná studia. Je to zařízený pokoj, jakých je v tomto šestimilionovém městě na statisíce. Vlastně soukromý pokoj madame, který jej obětovala touze svých chovanců po vzdělání. Ale právě touto místností, která symbolisuje typický »pokoj s nábytkem« svobodného muže, životem se protloukajícího, získala madame bezkonkurenční »šlágr« svého ústavu.

Mladý muž, chce-li si čas od času připraviti nějaké malé jídlo, musí umět vařit buď na železných kamínkách, nebo na elektrickém bubínku. Musí dovést připravit v jediné nádobě polévku, zeleninu, brambory, maso, a moučník, a umět vyjít s jediným talířkem a kávovou lžičkou. Musí přechovávat svoje zásoby účelně v psacím stole nebo knihovně, a použité nádobí v umývadle umýt. Tisíc jednotlivostí, tisíc maličkostí před a po jídle slije se nováčkovi v chaos, ze kterého neví, kudy kam.

Zde pomáhá madame v teorii i praxi. V jejím pokoji jsou elektrická kamínka, petrolejový kahan a plynová kamna. Všude se experimentuje, a za vlídných slov a pokynů madame pochopí i ten nejneobratnější, že lze manévrovat mezi hrnky. Také vkusnému pokrývání stolů se zde učí osamělí pánové, aby dovedli způsobně přijmout půvabnou návštěvu...

Madame myslí opravdu na všecko. Nekonečně trpělivě (co si můžete myslit) vychovává svoje svěřence, kteří pak roznášejí slávu jejího jména do celého světa. K údivu všech zlých hospodyní a k údivu budoucích manželek...