Jak zabít a připravit vánoční rybu. A musí to být vždy jen kapr?

O rybách.

Tradičním jídlem štědrovečerním bývá ryba, zpravidla kapr, ale může jim býti kterákoliv z ryb, jichž je celá řada.

Ryba, čerstvě zabitá, je nejchutnější. Rybí maso podléhá zkáze velmi brzy a zejména v teple kazí se již po několika hodinách. Proto hledíme zabitou rybu vždy co nejdříve upravili.

Kupujeme-li již rybu zabitou, dáváme pozor, je-li čerstvá. Poznáme to na očích, neboť ryba čerstvá má vždy oči jasné a lesklé, kdežto leklá ryba má oči bez lesku, vpadlé a zamřené.

Také žábry u čerstvé ryby jsou červené, nikoliv bledé, kůže u čerstvé ryby není scvrklá a šupiny zaschlé. Rovněž nesmí býti ryba měkká, tak, aby se nám při stisknutí bořily prsty do masa. To všechno jsou příznaky ryby špatné.

Co se týká zabíjení ryb, dlužno si počínati co nejvíce šetrně, vždyť ryba tím, že je němým tvorem, také cítí bolest a je jistě bezcitností, bezohledně rybu před smrtí trápiti.

Rybu, určenou k zabití, obalíme do starší utěrky, aby nám nevyklouzla, uhodíme silně paličkou do hlavy, čímž ji omráčíme, a klepneme ji ještě do ocasu. Pro jistotu pokus s klepnutím raději opakujeme, abychom měli jistotu, že ryba již nežije. Můžeme také rybě, hned po dvojím klepnutí, těsně za hlavou přeříznouti páteř, aby se co nejméně trápila.

Kapra hned po zabití oškrábeme a sice směrem od ocasu k hlavě, opláchneme a vykucháme. Nejdříve uděláme příčný řez pod ploutvemi u hlavy a při tomto řezu chytneme hned krev do nádobky s octem, abychom měly na černou omáčku. Potom se ryba rozřízne pod břichem až k řiti, vnitřnosti se opatrně vyndají (pozor na žluč, je těsně za hlavou), jikry a mlíčí dá se stranou, střívka se vyberou, játra, zbavená žluči se rovněž přidají k jikrám na polévku. Duše se může též dáti na polévku. Vykuchaná ryba se vypláchne, rozkrájí a roztřídí. Ryba šupinatá brává se na smažení a „na černo”, ryba hladká, bez šupin, hodí se k dělání ryby „na modro”.

Ze zabitého lína a okouna odstraníme šupiny buďto struhadlem, nebo je na okamžik ponoříme do vařící vody, aby se snadněji oškrábaly. Z mladé štiky jdou šupiny lehko odstranili, starší dá více práce a můžeme ji oškrabali jako okouna. Zabíjíme-li štiku (nejlépe přeříznouti jí těsně za hlavou páteř) musíme dáti pozor, aby nás nekousla, neboť má hodně ostrých zubů.

Losos škrabe se šikmo a může se místo škrábání ostrým nožem oholiti, aby zůstala jen jemná světlá kůže a to směrem od ocasu k hlavě. Pstruhu stačí jen jedno klepnutí, aby byl zabit — ma velmi krátký život. Mřenky posypají se solí, čímž leknou. Úhoř se zabíjí klepnutím do hlavy.