Nové město nad Metují.
Málo jest po Čechách měst, které by vynikaly polohou tak rozkošnou, jako Nové Město nad Metují v severovýchodních Čechách v horách Orlických.
Rozkládajíc se na ostrohu se tří stran řekou obtékaném na svahu prudkém a příkrém mohlo druhdy výbornou polohou touto v dobách válečných snadno ubrániti se nepříteli jej obkličujícímu — pevnost a tvrz byla zde samou přírodou dána, a člověku stačilo pouze trochu ji přizpůsobiti.
To bylo také příčinou, že zde Nové Město vůbec založeno a to právě před čtyřmi sty lety, tak že Nové Město, jež nyní se chystá oslaviti toto založení své, jest zároveň jedním z nejmladších měst v celých Čechách.
Bylo to roku 1483, když majitel nedalekého panství Černčického, pan Černčický z Kácova, přikoupiv panství Krčínské s oním ostrohem prostřed Metuje, zlákán výbornou polohou jeho, vymohl si od krále Vladislava II. svolení k založení města a roku 1501 v srpnu položil vlastní rukou k němu základy. I stavěna hradba vysoká, čtyři české lokte zšíří, objímající zámek vystavěný a všecko hradiště okolní, dále dvě brány se hřebeny a mosty i příkopy ve skále tesanými.
A zámek novoměstský stal se brzy »tvrzí Antikristovou« v ústech okolního lidu selského, jemu podaného. Snad nikde v celých Čechách neřádila krutá »protireformace«, násilný návrat k náboženství katolickému po bitvě na Bílé Hoře, tak, jako zde, a dějiny panství novoměstského skytají nejkrvavější list k dějinám našeho lidu selského.
»Paní Manda«, jak lid nazýval krátce divokou furii, paní Magdalenu Trčkovou z Lobkovic, majitelka panství novoměstského v dobách pobělohorských, »něžnou« svou rukou takovou krutovládu provozovala nad »chámy selskými«, chtíc je co nejrychleji vrátiti víře katolické, že lid ten krvavého útisku déle snésti nemoha r. 1628 zde a na sousedním Opočensku se vzbouřil.
Na 3000 sedláků různou zbraní ozbrojených poplenilo nejprve panství Opočenské, rovněž paní Magdaleně náležející, a vrhlo se potom i na Nové Město. Ale pověstný Španěl don Martin Huerta dobyv Nového Města na sedlácích zakročil proti nim s pravou španělskou »grandezzou« — pobiv jich na sta a na sta. Jiní, kteří aspoň život si zachovali, vrátili se domů — nos a uši uřezané a hanebný cejch na tělo vypálený. Tak to tenkrát v Čechách chodilo ...
Potom nastaly války třicítileté, přišli Švédové, císařští, a všichni stejně hospodařili ! Potom zase války sedmileté a zase Prusové a Rakušané, barikádovali se v Novém Městě a bránili se zde — rána proti ráně, a Nové Město zakoušelo stále hrůz válečných. Památka na Prušáky obnovena zase r. 1866, kdy na nedalekém Dobeníně odehrál se první akt válečného dramatu.
Dnes Nové Město nad Metují ovšem vzpamatovalo se zcela ze svých útrap a pohrom bezčetných. Přílišným ruchem sice nevyniká, ale malebnou svou polohou a blízkými roztomilými lázněmi, »Rezkem«, láká každoročně mnoho cizích na příjemný pobyt letní. Vznášejíc se vysoko na skalnatém okřídlí nad úžlabím lučním, protkaným řekou Metují, širokými svými zdmi hradebnými, příkopy a branami starobylými čtverhranným náměstím, podloubím dokola věnčeným tvoří dosud dojem města středověkého a vysoce zajímavého.
témata článku:
Diskuze k článku „Nové město nad Metují, kterému krvavou rukou vládla »paní Manda« z Lobkovic“