Tři různé teorie, vysvětlující co je to elektřina

ni">Doměnky o elektřině.

Co jest elektřina? Nevíme. Právě tak nelze zodpověděti otázku: co jest hmota? neb: co jest energie?

Otáže-li se nás někdo, co jest železo, odpovíme mu, že je to druh hmoty a vypočteme všecky vlastnosti železa. Otáže-li se nás někdo, co jest teplo, odpovíme, že teplo je druh neb forma energie a naznačíme všecky vlastnosti tepla.

O elektřině nemůžeme s jistotou říci: jest to druh hmoty ani jest to forma energie.

Možná, že elektřina není ani forma hmoty ani forma energie, nýbrž že jest tak něco samostatného, jak jest samostatná hmota neb jak jest samostatná energie.

Ostatně můžeme snadno oželeti výklad pravé podstaty elektřiny — který tak brzo nebude definitivním — a spokojiti se výkladem zákonů, jimiž se řídí všecky elektrické zjevy. Tento výklad zákonů elektrických dává každá doba jinak, podle toho, na jaké výši vědy stála.

Století 18. vykládá všecky elektrické zjevy pomocí elektrického fluidu, století 19. pomocí elektrických vln a století 20. pomocí elektronů.

Domněnka fluidová.

Ačkoliv vlast nost třeného jantaru : přitahovati lehká tělíska, byla již kol roku 600 před Kristem známa starým Řekům, přece teprve kol roku 1600 po Kristu všiml si blíže toho zjevu anglický fysik Gilbert a shledal, že mimo jantar ještě mnohá jiná tělesa třena (síra, sklo, a j.) mají tutéž vlastnost, kterouž na počest jantaru nazval »silou jantarovou« či »silou elektrickou« nebo krátce elektřinou. Pokusy Gilbertovy zůstaly však ojedinělými. Celé století ještě uplynulo, než učenci plnou obrátili pozornost zjevům elektrickým Na počátku století 18. teprve poznány základní věci o elektřině jako, že jest elektřina dvojí, kladná a záporná, že souhlasné elektřiny se odpuzují, nesouhlasné přitahují, že některá tělesa na př. kovy, elektřinu vedou, jiná na př. sklo, nikoliv, že přitahování těles elektrických a neelektrických jest vzájemné atd.

Všecky tyto zjevy právě tak jako teplo, světlo, magnetismus vysvětlovali Aepinus a Franklin (roku 1750) pomocí velmi jemné, nevažitelné látky, elektrického fluida jediného a to skutečného, ne snad jen myšleného. Dle této domněky Franklinovy, jinak také unitární zvané, jest těleso neelektrickým, má-li tolik právě elektřiny, co jeho okolí. Má-li jí více, jest elektrické kladně, má-li jí méně než okolí, záporně. Jest to něco podobného jako u tepla. Kladná elektřina odpovídá teplotě nad nullou, záporná elektřina teplotě pod nullou. Nullový bod na teploměru odpovídá elektrickému stavu země.

Robert Symmer (r. 1759) založil svou domněnku o elektřině na fluidech dvou, kladném a záporném. V tělese neelektrickém jest stejné množství obojího fluida. Teprve, nabude-li některé fluidum převahy, stane se těleso elektrickým, a to kladně, je-li více fluida kladného. Fluida souhlasná se odpuzují, nesouhlasná přitahují.

Na domněnce Symmerově či dualistické založeny byly všecky starší práce a zděláno i názvosloví, j