Jak fungovala ochrana vynálezů a patentů za dob Rakousko-Uherska

Vynálezce.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Několik slov o novém patentním zákonu rakouském.

Již počátkem příštího roku, tedy v době poměrně krátké vejde nepochybně v platnost nový patentní zákon rakouský!

Naše čtenářstvo mělo příležitost seznati některé novoty tohoto zákona již v ročnících II. a III., kdež uveřejnili jsme některé statě z odborného péra dra. pana Jos. Sládečka.

Pro každého vynálezce, ať již technika, průmyslníka nebo řemeslníka jest znalost zákona tohoto nezbytnou potřebou, nechce-li jinak se vysaditi nebezpečí, že omeškáním předepsaných formalit anebo nesprávným výkladem obsahu zákona utrpí škody hmotné.

Dosavadní patentní zákon rakouský byl velice neúplný a kusý ! Malá cena ochrany, již poskytoval, charakterisována nejlépe tím, že příslušníci státu rakouského v případech závažnějších, když jednalo se o ochranu důležitého výrobku, zaopatřili sobě raději hned patent německý a ponechávali Rakousko stranou.

Zejména při transekcích, kde jednalo se o prodej patentů, zůstával patent rakouský vždy daleko pod cenou patentů cizích. Věc vysvětluje se zcela přirozeně. Uvádíme zde některá místa z odborného článku v ročníku II. našeho listu, abychom opětně čtenářstvo naše upozornili na důležité rozdíly mezi rakouským patentním zákonem starým a novým.

Privilejní patent až dosud platný spočíval na tak zvané zásadě přihlašovací. Zásada přihlašovací spočívá v tom, že na základě určité přihlášky udělí se patent na přihlášený vynález, aniž by se zkoumala novota přihlášeného vynálezu, anebo jeho užitečnost. Žádá se toliko, aby přihlášený vynález byl tak popsán resp. vykreslen, aby dle předložených popisů a výkresů byla dána odborníkům možnost, aby vynálezu mohli použiti, aneb jej případně sestrojiti. Tato zásada je až dosud uznanou v následujících patentních zákonech: rakouském, italském, belgickém, španělském, brasilském, tureckém a japanském.

Tento systém přihlašovací má jednu velikou nepopiratelnou výhodu; přihlášené patenty mohou býti velmi brzy vyřízeny, poněvadž jich zkoumání omezuje se toliko na požadavky čistě formální. Při tom jest udílení patentů velmi laciné, neboť není třeba k vedení a obstarávání těchto patentních záležitostí velikého sboru úřadnictva.

Avšak proti těmto nepopiratelným výhodám stojí určité nevýhody, které shora uvedené prospěchy uvádějí úplně v nivec. Udělený patent má poskytnouti vynálezci ochranu pouze tenkráte, když se jedná o vynález skutečně nový.

Ochrana, kterou zákon vynálezci poskytuje, ve skutečnosti neznamená nic jiného, nežli udělení monopolu, totiž výhradného práva k výrobě určitého předmětu poměrně na dlouhou dobu 15 let. Pokud určitý vynález jest chráněn ochranou patentní, není nikdo oprávněn bez dovolení vynálezcova jakýmkoli způsobem vynález onen využitkovati.

Z toho tudíž je snadě, že patenty udíleny býti mají na vynálezy toliko takové, které jsou skutečně nové. Toliko novota vynálezu může odůvodnit nárok na udělení onoho dalekosáhlého monopolu, který jest zahrnut v každém patentu.

Systém přihláškový, který nebéře žádného zřetele na vnitřní obsah vynálezu, zejména nezkoumá jeho novoty, velmi zhusta udílí patenty na vynálezy již staré, dávno známé. Tím. ale ve skutečnosti docházíme ku zcela opačným výsledkům. Na místě, aby průmysl, podnikavost a vynalézavost byly podporovány, kladou se této neočekávané překážky. Tento systém chrání tudíž přečasto takové vynálezy, které postrádajíce novoty, měly by býti majetkem veřejným; každému by totiž mělo býti volno vyráběti a používati takového vynálezu, který ve skutečnosti není více novým.

Těmto vadám lze odpomoci toliko systémem předběžného zkoumání, který jest přijat do nového rakouského patentního zákona. Účelem tohoto předběžného zkoumání je, aby patenty byly udíleny pouze tehdy, když se jedná o vynález skutečně nový, který připouští upotřebení po živnostensku. (§ 1 pat. zák.) Úkolem předchozího zkoumání budiž v první řadě, aby se zjistila novota přihlášeného patentu a pak, zda-li, jak již shora podotknuto, vynálezu může býti po živnostensku použito!

Hlavní zásady, na kterých nový patentní zákon nyní spočívá, byly svého času formulovány drem. V. Exnerem dne 27. října 1891. Tento učinil v plénu říšské rady, když opětně se jednalo o reformu práva patentního, následující návrh :

a) zavedení řízení vyzývacího při udílení patentů, při čemž je povinností úřední, vyšetřiti, zdali vynález vůbec je způsobilý k patentování;
b) zavedení nucené licence;
c) zřízení samostatného patentního úřadu;
d) zavedení prostředků opravních proti rozhodnutí patentního úřadu;
e) spory vzniklé porušováním a zasahováním ve práva patentní podřízeny buďtež pod právomoc řádných soudů;
f) zákon měl konečně přesně stanovití povinnosť k náhradě škody při porušení patentu aneb při osobování si patentu.

Na konci vysloveno přání, aby Rakousko co nejdříve přistoupilo do svazu mezinárodní unie k ochraně práv patentních. (Bohužel se tak doposud nestalo, čímž právě vynálezcové vůči cizině jsou velmi citelně poškozováni). Nový zákon patentní poskytovati bude tedy znáčných výhod vynálezci; z nichž ovšem hlavní bude ona, že vynález patentovaný dojde vyšetření úředního ohledně novoty, čímž v případu udělení patentu poslední nabývá skutečné ceny a stává se objektem hledaným, čemuž dosud u patentu rakouského tak nebylo.

O charakteristice nového patentního zákona najde se jistě příležitost další pronésti několik slov.