Máte rádi horské dráhy? Takhle to začalo!

Odstředivá skluzavka.

Při fysikalním vyučování předvádí se žákům malý model odstředivé čili centrifugalní železnice. Malý vozík jezdí tu po trati, silně nakloněné, a nabyv značné setrvačnosti projede kruhovitou smyčkou, na jejímž nejvyšším místě se dokonce v převrácené poloze nalézá, maje kola nahoře. Že vozík při tomto pokuse nespadne dolů, způsobuje odstředivá síla, která jej ve smyčce ke kolejím přitlačuje. Ke zvýšení názornosti tohoto pokusu nemálo přispívá, vložíme-li do vozíku prostou kuličku; ani ta při jízdě smyčkou nevypadává.

Na tomto základě hodlalo již mnoho podnikatelů sestrojiti pro výstavy a zábavné místnosti podobnou železnici, na níž by se také lidé vozili a smyčkou střemhlav projížděli. Avšak pokaždé s toho sešlo pro námitky bezpečnostních úřadův.

Teprve nedávno podařilo se sestrojiti podle návrhu inženýra Boytona v Toledu (Ohio) podobnou atrakci ve velikém lidovém parku v Coney Islandu, jižně Nového Yorku. Jak naše vyobrazení ukazuje, je to prostá dřevěná konstrukce, v nejvyšším bodě asi 11 m vysoká, nesoucí na svém povrchu železné koleje. Od nejvyššího místa sklánějí se koleje nejprve mírně, ale pak na délka 25 m velmi prudce v úhlu 45°, načež vytvořují elipsovitou smyčku o výšce 7,3 m a šířce 6 m a vybíhají na konec v mírně stoupající trať.

Po této dráze jezdí malý vozík, na obrázku znázorněný, poněkud saním se podobající a pro čtyři osoby zařízený. Vozík tento, řítící se po svahovité trati dolů, nabývá takové živé síly, že nejen bez úrazu proběhne smyčkou, nýbrž jest odstředivou silou tak přitlačován ke kolejím, že ani volně ležící předměty z vozu nevypadnou.

Pro bezpečnost jest však vozík na koleje tak nasazen, jak obrázek ukazuje. Čtyři kola obmykají pražce z dola a běží po spodních kolejích, kdežto dvě kola spočívají na liché koleji hořejší, středem pražců položené. Tím vymezeno jest naprosto veškeré nebezpečenství, že by se vozík mohl při jízdě smyčkou s kolejí vyšinouti nebo dolů sřítiti.

Účastníci jízdy nabývají naprosto stejného pohybu jako vozík sám, a není skutečně pražádného nebezpečenství, že by z vozíku mohli vypadnouti. Přes to jest každému volno, dáti se k vozíku řemenem přivázati. Avšak spolupracovník časopisu Scientific American, který se opětovně súčastnil této jízdy, ujišťuje čtenářstvo svého časopisu, že pocit jistoty při jízdě je tak veliký, že se potřeba bezpečnostního opatření nikterak nejeví.

Přes to jest však přece dosti značné odvahy k tomu zapotřebí; neboť ačkoli převrácená situace jezdcova trvá jenom krátkou dobu, působí tento převrat celého těla na nervy mnohých osob velmi nepříznivě.

Náš obraz předvádí podle fotografie nejzajímavější okamžik jízdy, kdy se totiž vůz nalézá v nejvyšším bodě smyčky a účastníci jízdy jsou obráceni střemhlav dolů.

Jízdná trať má šířku 46 cm a uprostřed jedinou kolej, na niž se pohybují dvě kola o průměru 33 cm, po obou stranách opatřená věncem. Kola umístěna jsou za sebou. Aby pak vozík byl pro všechny případy před vyskočením a spadnutím zabezpečen, opatřen jest vozík po každé straně dvěma Železnými rameny, dovnitř zahnutými, která jsou zakončena malými kolečky, běžícími po kolejích na spodní straně dráhy. Vozík měří na délku 2 m a na Šířku 1 m a pojme čtyři účastníky jízdy.

Američané nejsou však jedinými vlastníky takovéto odstředivé dráhy. Neboť také v Japonsku existuje podobná dráha, jak o tom tamější železniční časopis Reform zprávu a vyobrazení podává. Japanská tato trať má sjezd mnohem strmější, pokračuje pak za smyčkou ještě ve skluzavku, kteráž obloukem se vrací zase na východiště zpět, vystupujíc uprostřed tohoto oblouku do výše a klesajíc pak k východišti zase dolů. Zde vytahuje se vozík i s účastníky jízdy ve zvláštní věžovité konstrukci vzhůru, odkud nastupuje novou jízdu.