Co českým vlastencům vadilo na nové budově soudu v Praze

Nová budova zemského soudu trestního v Praze.

Jelikož dosavadní místnosti pražského zemského soudu trestního, bývalá novoměstská radnice, už dávno naprosto nestačily rozsáhlým potřebám novověké justice, a jelikož zvláště porotní síň upomínala až příliš na onu biblickou pec ohnivou, se třemi mládenci za živa v ní smaženými, a jelikož vláda byla upozorňována, žádána a vyzývána aspoň už tisíckráte, aby konala vůči obecenstvu, úřednictvu, i k těm ubohým delinquentům svou povinnost, rozhodla se konečně a zakoupivši několik domů ve vedlejší ulici Spálené, vystavěla na jejich místě »justiční palác«.

Tak ovšem nazývati může budovu tu pouze notný optimista nebo člověk, který nikde ničeho nevděl, anebo konečně páni z Vídně, kteří myslí, že pro Prahu jest to nejhorší ještě dosti dobrým. Neboť novou budovu, postavenou stavitelem, jehož německé smýšlení jest nepokrytě známo (stavěl mezi jiným i nové divadlo německé), možno spíše nazývati ohyzdnými kasárnami, nežli nějakým palácem ...

Taky, jakkoliv jest to sídlo zemského soudu trestního, marně bys pátral na zevnějšku i ve vnitřku jejím po nějakém znaku nebo odznaku zemském ...

I to patří už k pražským zvyklostem, zavedeným »naší« vládou! Ale snad aspoň pokud se týče zařízení vnitřního, bude nová budova — lidštější!

Jedním z oněch domů ve Spálené ulici, jenž musil »paláci« ustoupiti, byl pověstný starobylý jednopatrový dům »U slovanské lípy«, slohu Dienzenhoferova ; zvláště památným stal se r. 1848, neboť zde bylo sídlo »Slovanské lípy«, spolku to národně sociálního, jehož větve šířily se po celých Čechách. Od něho měl také čestný svůj název.

Nechať obrázek náš oživuje podobu památného domu toho a zachovává ji aspoň takto upomínce jako kus bývalé Prahy