Pětistyletá památka upálení největšího Čecha M. J. Husa
Pětistyletá památka upálení největšího Čecha M. J. Husa nemohla se v době světové války odbývali. Jak jsme toužebně očekávali oslavu 6. července 1915; zatím místo illuminací a klidných oslav burácela Evropou vřava válečná.
Právě proto, že v době krvavé války vedli jsme v evidenci světlou památku kostnického mučedlníka a mezi lidem snažili se povznésti mysle našeho českého lidu k oslavě velikého reka a bohatýra, nebylo to vhod úřednímu rakouskému režimu a raděj volil válku již prohranou, jen aby v hrůzách jejich zapomnělo se na věkopamátnou tragedii kostnickou, aby oslavy vzácné památky největšího Čecha srdci lidu pro čistotu vznešeného charakteru jeho tak blízkého naprosto znemožnili.
Nejlepším lidem našim na frontách stlali hroby, nás zbylé tyranisovali, časopisy zastavovali, censuru přitáhli, ba psali sami přímo hnusné články do novin, internovali nás, žalářovali, věšeli, jen aby jméno Hus vytiskli docela z mysli lidu. Marno však!
Řetězy poroby a 300letého útisku a pronásledování povolily a spadly. Den 28. října stal se velikým dnem dějinným, jemuž není vůbec rovno. My vstali z hrobu zapomenutí. Nejvíce zapomenutým byl náš venkov.
Moc feudální šlechty r. 1847 ovšem značně omezena zrušením roboty, která tížila nejen lid selský, ale i domkáře, chalupníky a zemědělské dělníky. Přiklad vidíme též na dřívějším kantorovi, jakým otrokem byl proti nynějšímu modernímu učiteli. Vítězili jsme pomalu, ale jistě.
Na konec, když se blížila ta veliká tragedie, veliký den ten ohromné dohry na břehu Rýna, kde k smrti odsouzen náš národní světec M. J. Hus a popel jeho vmeten do pěnivých vod Rýna, který popel ten roznesl do všech moří světa, jati strachem, tyranií a sveřepí krvežízniví despoti rozmíchali válku světovou.
Hus podstoupil smrt upálení pro pravdu ; na té čisté pravdě, kterou učil a vyznával, rád podstoupil hrdinnou smrt v plamenech. A jako Karel Havlíček pronesl, přislibujte si mně, poroučejte si mně, zrádcem přece nebudu, tak musíme jednati i my po příkladu těchto velikánů. Ctěme naše velikány a važme si skvělé památky jejich.
Vedle M. J. Husa třeba připamatovati též velikého učence M. Jeronýma Pražského, který o rok později též v Kostnici byl upálen, rovněž pro pravdu, kterou zastával. Žurnalistika místo pustého štvaní měla by spíše pěstovati mravní cit mezi lidem, což nejvíce dokázati možno vystihováním vznešených zásad našich velikánů a stavění nedoceněných vzorů jich za příklad.
Letos ve svobodné republice tedy zasvětíme 6. červenec naším oslavencům Mistru Janu Husovi a Mistru Jeronýmovi. Místo těchto velikých našich národních mučedníků, Řím, při provádění rekatolisace, podstrčil vymyšlenou osůbku Jana Nepomuckého.
Světlo Nepomukovo dohořelo a místo něho letos poprvé nastolen a svěcen bude snad po všem vzdělaném světě veliký svátek dne 6. července, našich svatých mučedníků, jichž svátek červeně v kalendářích označen byl a celým národem po 200 roků se světil až do dne poroby Bělohorské.
témata článku:
Diskuze k článku „První svobodná oslava mistra Jana Husa po pádu Rakousko-Uherska“