V jakém nádobí vařily naše prababičky

Naše kuchyňské nádobí.

Zajisté nikdež není čistota tak na místě jako v kuchyni a tu v prvé řadě v zacházení s kuchyňským nádobím.

Závisíť od toho mnohdy zdraví členů rodiny ano i jich život. Čítáme pohříchu vždy ještě dosti často, že členové rodiny následkem domácně připraveného pokrmu těžce onemocněli anebo i docela zemřeli.

Komu je to možno, měl by v kuchyňském nádobí hojný výběr míti. K přípravě různých pokrmů a jídel hodí se hliněné misky, koflíky a hrnce nejlépe, kdežto k vaření, smažení a pečení na žáru se lépe železná, měděná anebo i niklová nádoba hodí a jest i trvanlivá.

Při upotřebení polévaného hliněného nádobí je nebezpečí otravy olovem velmi snadné. Následky takové otravy projevují se bolestí v žaludku, ošklivostí, vrhnutím, kolikou, tvrdošíjnou zácpou a zemdleností.

Upotřebí-li se takovéto nádoby delší dobu, mohou osoby, které jich používají, vlekoucí otravou olovem onemocněti, nebo zkušenost učí, že člověk onemocní, požívá-li po delší dobu denně jen jediný miligram olova.

Nemělo by se tedy žádné kysličníkem olovnatým polévané nádoby v kuchyni upotřebiti, nýbrž jen takové, které solnou hlínou polévána jest. Poslednější jest ovšem o něco dražší, za to ale neškodlivá a je trvanlivé.

Emailované nádoby neobsahují ponejvíce žádného kysličníku olovnatého ve své glasuře. Aby se rozpukávání glasury zamezilo, naplní se nová nádoba před upotřebením mírně studenou vodou anebo se postaví do takové a nechá se voda zponenáhla vařiti.

Při upotřebení nesmí se takové nádoby, byly-li studenu vysazeny, rychle rozpáliti a pak opět rychle ochladiti. Pokrmy a nápoje, ježto kyselinu rostlinnou obsahují, taktéž mastnota a oleje, které jsou žluklosti vysazeny, nemají se delší dobu v hliněných nádobách držeti, poněvač tím polévání trpí.

Železné nádobí jest nyní sice levnější, není ale trvanlivé. Jelikož železo snadno rezovatí, tedy se emailuje. Při úpravě této glasury není zapotřebí žádného olova a protož možno v emailovaných železných nádobách bez rozpakův i kyselé a slané pokrmy vařiti. K pečení, smažení jakož i k vaření bramborů hodí se tyto nádoby velmi dobře.

Tlačené uvnitř a z venku emailované lité nádoby jsou různých barev, nejvíce modré a šedé. Takovéto nádoby lze, pocházejí-li z osvědčené továrny, velmi doporučiti, poněvač nebéřou chuť pokrmů na se a rychle se v nich vaří. Chraňme se však před laciným, méně cenným zbožím, neb jsou to právě nádoby, které dnes vynikajícími lékaři za původ v novější době tak často se vyskytnuvších nebezpečných zánětů slepého střeva uznány byly.

Slabě emailovaná nádoba jest ponejvíce trvanlivější než silně emailovaná. Nová emailovaná nádoba musí se před upotřebením důkladně vyvařiti a sice nejlépe vodou s přimísenými pšeničnými otrubami s přídavkem něco sole a octa.

Měděné nádobí podrží vždycky svou cenu, poskytuje kuchyni pěkný vzhled a má velkou trvanlivost. Použiti měděných nádob k vaření jest jen tenkráte nepovážlivým, je-li nádoba ta zcela čistá — ryzá, a berou-li se pokrmy ihned po uvaření z ní ven, tak aby v ní nevychladly. Pokrmy nesmí v nich déle zůstati než co je zrovna k vaření zapotřebí. Poněvač měď kyselinou, která v pokrmech jest, snadno zachycena bývá, tedy se tyto měděné nádoby pocínují, neb cín se prokazuje naproti kyselinám k odporu schopnější. Pohříchu používá se k tomuto cíli často špatného, t. j. silně olovnatého cínu, a smutný následek této hrubé nedbalosti není otrava mědí, nýbrž otrava olovem, které vařením do jídla přechází.

Za novější doby byla niklová nádoba v kuchyni zavedena. Tatáž se však pro svou vysokou cenu tak snadno pro domácnost na venkově nehodí a tudíž to tu pomíjíme.

Jak z předchozího vysvítá, může naše kuchyňské nádobí druhdy i lidské zdraví velmi ohrožovati. Velmi mnoho mohou k seslabení nebo k zamezení tohoto zla naše hospodyně přispěti, vaří-li pouze v hliněných a kovových nádobách, k uschování pokrmů však jen porcelánových a skleněných nádob upotřebí a co zejména při tom na váhu padá, největší čistotě pozornost věnují.

Konečně budiž tu ještě zmínka učiněna, že se doporučuje pro některé pokrmy, ku př. mléko, kávu, thé, zemáky, ovoce a j. zvláštních pouze pro ně samé určených nádob držeti. Aby se zamezilo, by kuchyňské nádoby chuť jídel v nich vařených do sebe nepřijaly, naplní se ihned po vyndání jídla horkou vodou, která se v nich nechá státí až do jich umývání.

K umývání nádob nesmí se však této vody použiti, poněvač by se čich a chuť jídel na druhý den přenesly.