Jak se vyrábělo první nerozbitné bezpečnostní sklo

Nerozbitné sklo.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nerozbitné sklo.

Již římský spisovatel Suetonius vypráví, že za časů císaře Tiberia žil v Římě sklář, který uměl vyrábět nerozbitné sklo.

Jednoho dne přinesl císaři krásný tenkostěnný skleněný pohár, který se nerozbil ani když jím bylo mrštěno o zem. Císaři se pohár líbil, ale aby prý „nepřišli zlatotepci ve škodu“, kázal skláře popravit.

Znělo by to jako pouhá báchorka, kdybychom nyní zas byli neobjevili ono tajemství nerozbitného skla. Nerozbitné sklo je vlastně trojího druhu velmi rozdílného.

První sklo chemické je pouze částečně „nerozbitným“ ; zato však má obrovskou resistenci proti změnám teploty. Je to sklokřemičité.

Druhý druh užívaný již po delší čas v praxi na zasklívání na př. továrních oken, sklepních otvorů a světlíků a pod., je tzv. sklo tvrzené; připravuje se ze skla obyčejného zahřátého na určitý stupeň tekutosti a pak lisovaného do forem. Sklo toto jeví také značnou stálost proti úderu i proti změnám teploty. Možno je zahřát a postřiknout studenou vodou anižby prasklo ; přesto se však při jeho všeobecném užití vyskytují některé obtíže.

Jeho hlavní vadou je, že jsouc třeba jen nepatrně porušeno na povrchu, byť i jen lehkým škrábnutím, rozpadá se při úderu v tisíce kousků ostrých štěpin a rozletujícího se prachu. Na závadu je také, že se dá řezat jen v určitém směru. Tříštivosti hledělo se odpomoci zasazováním drátěných sítí dovnitř skla, jež sice vykonávají dobře svůj úkol, avšak činí sklo neprůhledným, což je opět novou závažnou vadou.

Těchto nedostatků nemá nový, třetí druh skla původu francouzského, sklo zvané triplex (trojité).

Sklo to jež se nerozletí ve střepiny ani za nejsilnějšího úderu, je vyráběno jednoduchým a důmyslným způsobem. Dvě skleněné desky jsou po jedné straně povrchu potřeny lehkou vrstvou želatiny; mezi tyto plochy se vloží tenký list celluloidový, pak se k sobě přiloží a v hydraulickém lisu za účelem dokonalého spojení slisují.

Hotový výrobek je dokonale průhledný a vypadá úplně jako sklo obyčejné. Tím větší je pak podivení, když se skleněná deska po úderu nerozletí na všechny strany, nýbrž jen popraská, po případě vyklene se ve směru nárazu.

Je samozřejmo, že sklo triplex bude prokazovat cenné služby u vozidel všeho druhu, neboť tam v prvé řadě způsobují zranění střepiny rozbitého skla. Těch při triplexu není.

Je tedy záhodno, aby skla na místech, kde jejich rozbití může způsobit zranění, byla nahražena tímto novým druhem, který ostatně je poměrně dosti levný.