Zahrady na střechách.
Čistý vzduch, květiny, stromy, ptáci, to vše je velkoměstským dětem známo jen ze škol a parků. Neznají rozkoše vyválet se ve svěží trávě a pohrát si s květinami někde na břehu potoka, naslouchat zpěvu ptactva, ba ani o Slunci nevědí jak je pěkně zlaté vidouce ho stále v závoji dýmu a prachu.
Vyjma těch málo šťastných dětí boháčů, kteří tráví leto ve svých venkovských sídlech, jsou ostatní městské děti odkázány jen na nedělní výlety a na dětská hříště, kde je trochu písku, málo stromů i málo zdravého vzduchu. Dětem nej chudších však není dopřáno ani to málo; vyrůstají v prostředí bídy a špíny sklepních bytů, jsou většinou nedokrevné, nehezké, znemravnělé vším tím hnusem, a vzbuzují bolestnou směs odporu a soucitu.
Američané vymyslili pro své děti zvláštní způsob náhrady za svěží přírodu — zahrady na střechách domů. Zahrady ty netvoří snad několik smutných kytiček a kbelík se zaprášeným oleandrem, neboť Američané nedělají nic polovičatě.
Na ploché střechy domů nanesou důkladnou vrstvu dobré zahradní hlíny, nasijí tam trávy, nasázejí květin a menších stromků, upraví hezké pískové pěšinky, navezou hromadu písku a co je hlavní, neschází tam ani svěží vzduch.
Zahrada je obehnána dokola vysokým dřevěným mřížovím a ohromná propast jistě odstraší každého malého zbojníka před nějakým smělým pokusem. Tak dostávají děti svůj ráj a daří se jim tam tělesně i duševně znamenitě.
Mají volný pohyb, Slunce, vzduch, pěstují svoje květinky a ošetřují stromky, mají s ohromné výše široký rozhled a učí se myslit. Ovšem, schází tam mnohé; ale oč lepší je tato improvisace přírody před dusnými byty?
Zdá se, jakoby se velkoměstským chudasům otevíral celý svět; v každém ohledu je to šťastná myšlenka hodná pozornosti i následování.
Američané ovšem nezapomněli ani na sebe! Na svých „škrabačích mračen“ si zřídili celé kolonie vzdušných ložnic, kde v letě spánkem na svěžím vzduchu posilují své nervy otřesené denní honbou za obchodem.
témata článku:
Diskuze k článku „Zelená velkoměsta - projekt starý více jak 100 let“